Bývalí svěřenci - Sprinteři

František Ptáčník

Narozen 27. 2. 1962. Jeden z nejlepších sprinterů české historie. Několikanásobný mistr republiky, držitel českých rekordů v bězích na 50 (5,73) a 60 m (6,58) v hale a v běhu na 100 m venku (10,25). Z atletikou začal v Plzni pod vedením trenéra Neckáře a po vojenské službě v Banské Bystrici přišel v roce 1983 do Sparty do skupiny trenéra Svobody.

V juniorské kategorii dokázal přivést medaili z mezinárodních závodů Družba z běhu na 100 m, v 18 letech dokázal zaběhnout 10,79. Startoval i na MEJ, kde běžel semifinále na 100m. V roce 1984 se dokázal dostat do finále náhradní olympiády v Moskvě a v rozběhu vyřadil mimo jiné i evropského rekordmana Woronina. Ve finále doběhl sedmý ve vyrovnaném českém rekordu 10,35 (dosud Matoušek z OH v Mnichově). Se štafetou pak skončil v Moskvě na čtvrtém místě. O rok později zaběhl české rekordy v hale na 50 i 60 m a běžel finále na HME (6,60). V létě pak na mítinku v německém Furthu vytvořil v souboji mimo jiné s Benem Johnsonem český rekord na 100 m časem 10,25. Ten vydržel až do roku 1997, kdy jej překonal o setinu Ivan Šlehobr. V roce 1987 vybojoval na HME v Lievin bronzovou medaili v běhu na 60 m časem 6,58, což je český rekord dosud a Frantův životní úspěch. Jeho velkým problémem byla svalová zranění, která mu znemožnila dosáhnout ještě lepších výsledků. Na jaře téhož roku při VT v Soči skončil v nemocnici a de fakto musel skončit se svou kariérou. Po skončení aktivní činnosti zkoušel krátce i práci trenéra, ale záhy z toho odešel. Jeho dcera Jiřina patří k nejlepším českým skokankám o tyči.

Milan Bělošek

Narozen 25. 8. 1963. Milan začal s atletikou v Uherském Hradišti pod vedením trenéra Tichavského. Do Prahy a do Sparty přišel na podzim 1981 studovat FTVS. Jeho osobní rekordy měly hodnoty 11,49 a 22,79. Už za rok dokázal zaběhnout 11,04 a 22,22 vybojovat medaile z M ČR juniorů. Pak šla jeho výkonnost prudce nahoru.

Milan reprezentoval v několika mezistátních utkáních, získal mnoho medailí na M ČR v bězích na 50, 60 a 200 m v hale a bězích na 100, 200 m a štafetách 4x100 a 4x400m. Osobní rekord na 100 m si zaběhl v roce 1988 ve Varšavě při Kusoczinského memoriálu časem 10,48 a tentýž den byl členem sparťanské štafety, které zaběhla český rekord 39,41 a mimo jiné porazila reprezentaci Polska a Brazílie se slavným Robsonem Caetanem da Silvou! Jeho partnery byli Kopeček, Roun a Mezihorák. Milan běhal ve sparťanské štafetě první úsek, na rozdíl od reprezentační štafety, kde běhal úsek třetí. V roce 1988 společně s Hudcem, Rounem a Valíkem zaběhli čas 39,07 a ačkoliv byli na sedmém místě světových tabulek na OH českou štafetu nenominovali a to byla dost těžká rána pro všechny její členy. Nedlouze poté většinou skončili s aktivní kariérou. Dvoustovku Milan zaběhl nejlépe za 21,02 a v hale za 21,28 a 400m dokázal zaběhnout za 47,54 a to jí běhal, jak sám tvrdil jen z donucení. Byl i členem štafety Sparty, která v roce 1988 zaběhla český rekord v závodě 4 x 200 m 1:22,42 (průměr na osobu 20,61!), rychleji, o necelou sekundu, ji běželi v tom roce jen Američané a skvělí Francouzi v témže složení, v jakém o 3 roky později zaběhli světový rekord na 4 x 100m. Po skončení kariéry odešel domů do Uherského Hradiště a z atletiky na řadu let vypadl. V roce 2006 jeho syn Filip vyhrál M ČR žáků na 200 m překážek a Milan se mu od podzimu téhož roku trenérsky věnuje.

Karel Kopeček

Narozen 4. 11. 1962. Karel přišel do Sparty ze Sázavy a byl absolventem stejného gymnazia jako trenér Svoboda, tedy v Benešově. Během dvou let se vypracoval do české sprinterské špičky především v běhu na 200 m. Získal řadu medailí na M ČR, včetně titulů mistra republiky (7x), v bězích na 200 m a ve štafetách 4x100 a 4x400 m. Karel byl jedním z nejlepších běžců v zatáčce, rozbory při štafetě 4 x 100 m mu naměřili letmou stovku v zatáčce za 9,60. By, oporou sparťanské štafety, která 19. června ve Varšavě zaběhla český rekord časem 39,41 a v květnu téhož roku český rekord ve štafetě 4 x 200m časem 1:22,42, což dává průměr na jednoho člena 20,61! Spolu s ním běhali štafetu Roun, Bělošek a Mezihorák a byla to zlatá éra sparťanského sprintu. Osobní rekord na 100 m zaběhl Karel také ve Varšavě časem 10,67 a dvoustovku zvládl nejrychleji za 21,19, s větrem dokonce za 21,01. Karel vystudoval VŠE a po studii odešel pracovat domů do Sázavy. Atletice se věnuje dosud a patří k nejlepším českým veteránům v kategorii přes 40 let a je i českým halovým rekordmanem v této kategorii v běhu na 200 m.

Jiří Mezihorák

Narozen 28. 2. 1965. Jirka začal s atletikou v Ostravě a po VZS v Kutné hoře přišel v roce 1987 do Sparty. Reprezentoval v několika mezistátních utkání i  3x v Evropském poháru. Osobní rekord na 60 m v hale měl hodnotu 6,78 a stovku dokázal nejlépe zaběhnout v roce 1988 v Ostravě, kde vyhrál Zlatou tretru časem 10,40. V témže roce se podílel jako finišman na českých rekordech sparťanských štafet 4 x 100 a 4 x 200 m 39,41 a 1:22,42. Získal mnoho medailí na M ČR a v běhu na 100 m je jedním z nejčastějších mistrů republiky v historii české atletiky (5x). Po skončení atletické kariéry se věnoval i bobovému sportu a v roce 1994 se zúčastnil jako bobista OH.

Pavel Holomek

Narozen 5. 1. 1968. Pavel přišel do Sparty jako nadějný junior v roce 1987 z Tábora, kde jej trénoval trenér Nosek. Patřil k našim největším sprinterským talentům, získal několik medailí na M ČR a byl dvakrát juniorským mistrem v běhu na 100 m. Startoval v roce 1987 na MEJ, kde běžel semifinále v běhu na 100 m. V roce 1987 zaběhl český juniorský rekord časem 10,62, což je jeho osobní rekord. V letech 1987 až 1989 byl mistrem republiky v závodě 4 x 100 m a v roce 1987 i mistrem ČR na 100 m. Velice brzy s atletikou skončil a nejsou o něm žádné zprávy.

Ivo Pištěk

Narozen 9. 5. 1963. Ivoš přišel do skupiny až na závěr kariéry. Pocházel z Ostravy a zpočátku byl především dálkař, pod vedením trenéra Slaniny se začal specializovat na sprinty. Byl výborný na startech, v hale dokázal zaběhnout 60m v čase 6,65 a jeho osobní rekord na 100 m měl hodnotu 10,35. Vybojoval řadu medaili z M ČR ve sprintech i v dálce, kde měl osobní rekord 756 cm. Kariéru mu ukončilo zranění achilovky, po němž se už Ivoš nedostal do formy jako před tímto těžkým zraněním.

Luboš Ruda

Narozen 7. 12. 1963. Luboš začínal ve VŠ Praha a trénovali jej nejprve trenér Kunc a po něm trenérka Jílková. Luboš byl vynikající v letmé rychlosti, jeho letmé 30 m úseky v tunelu na Strahově budili vždy hrůzu, ale problém měl na startu. Do naší skupiny přišel až na závěr kariéry a dokázal zaběhnout stovku za 10,53 a 200 m v čase 20,92. Byl i českým rekordmanem na trati 300 m a několikanásobným medailistou z M ČR v běhu na 200 m.

Jiří Ondráček

Narozen 17. 4. 1971. Jirka začal s atletikou v Karlových Varech a společně s dvojčetem Vilémem patřili k našim juniorským nadějím. Jirka měl svého času české juniorské rekordy v bězích na 50 m v hale 5,87 a 100 m 10,67. Po vojenské službě přišel do Sparty a získal i v jejích barvách řadu medailí na M ČR. Jeho osobní rekordy byly 10,60 a 21,25. Dvakrát reprezentoval při Evropském poháru. Po skončení kariéry se začal věnovat atletické statistice a je autorem několika publikací s problematikou evropské atletiky kategorie do 23 let.

Ivo Rýznar

Narozen 23. 2. 1967. Ivoš začal s atletikou ve Znojmě. Byl velkým talentem, jeho vysoká a štíhlá postava byla ve sprinterských disciplinách atypická. Do Prahy přišel k trenéru Robertu Černému a pod jeho vedením běžel semifinále na MEJ a finále na 200 m při MSJ a časem 21,14 byl i českým rekordmanem v juniorské kategorii. Později se zlepšil na 21,00. Stovku běžel nejrychleji za 10,63 a byl i výborný v hale, kde dokázal zaběhnout 200 m za 21,23, což byl svého času český rekord. I on přišel do skupiny na závěr kariéry a brzy svou kariéru ukončil, aniž prodal vše, v co v něm bylo.

Ivan Šlehobr

Narozen 15. 10. 1976. Ivan byl velkým sprinterským talentem ze sportovní školy v Jitřní ulice v Praze. Byl žákovským rekordmanem v bězích na 60 a 150m, už jako 15letý běžel stovku na M ČR mužů. Na sportovním gymnáziu v Přípotoční ulici se jeho vývoj zastavil a tak Ivan přišel na podzim 1994 k trenéru Svobodovi, který se v té době věnoval spíše žurnalistice v deníku Sport. S Ivanem však začala jeho druhá trenérská etapa. Byl to prostě pro něj ideální typ sprintera. V roce 1995 Ivan ještě bojoval se svalovými problémy, ale o rok později zaběhl český juniorský rekord časem 10,48 a dvoustovku za 21,14. Běžel semifinále MEJ v Nyieryháze, když v rozběhu byl společně s Britem Chambersem vůbec nejrychlejší, ale druhý den pokazil semifinále. O rok později v zimě zaběhl český seniorský rekord v běhu na 200 m v hale ve Vídni časem 21,10 a byl v semifinále MS mužů v Paříži. Na jaře při VT v USA v Provu dokázal jako jediný český sprinter v historii vyhrát jeden z velkých universitních mítinků. V běhu na 200 m dosáhl osobního rekordu 20,83, splnil limit pro MS v Aténách a porazil i olympijského vítěze ve štafetě 4 x 100 m Kanaďana Esmieho. V létě pak vytvořil v Jablonci 21. června český rekord, dosud platný, na 100 m časem 10,24! Při EP v Lisabonu skončil třetí ve výborném čase 10,34 a v Turku se probojoval do finále ME do 23 let časem 10,36. Na MS v Aténách skončil v závodě na 100 m v rozběhu. V dalším roce se mu už tak nedařilo, měl řadu zdravotních problémů, byť ještě v tomto roce startoval na ME v Budapešti (na 100 m skončil v rozběhu) a po roce 1999 skončil nečekaně brzy aktivní kariéru.

Pavel Rada

Narozen 4. 9. 1978. Olomoucký odchovanec na sebe upozornil jako junior časem 10,58 a nečekanou medailí na M ČR. Startoval na MEJ a skončil v rozběhu. Do skupiny v Dukle Praha, kde trenér Svoboda od roku 1999 působil přišel na ZVS na podzim roku 1999. O rok později startoval na ME do 23 let v Goteborgu, v běhu na 100 m skončil v rozběhu a štafetu čeští sprinteři nedoběhli. V roce 2002 byl členem české štafety, která vyhrála v Banské Bystrici Evropský pohár časem 39,38, ale tento sedmý výkon v Evropě nestačil na nominaci na evropský šampionát do Mnichova. Pavel byl několik let po sobě členem českého týmu pro Evropský pohár, získal několik medailí na M ČR a jeho největším úspěchem na mezinárodní poli byl zisk bronzové medaile na MS armád v roce 2002. V letech 2003 a 2004 měl zdravotní problémy – přetržené vazy v kotníku a poté stejný problém s vazy v koleně – a tak po sezóně 2004 zanechal aktivní činnosti.

Tomáš Černý

Narozen 5. 2. 1979. Začínal v Liberci pod vedení Věra Slavičové-Šrámkové, ale už jako dorostenec přišel do Dukly Praha, kde jej postupně vedli trenéři Priščák a po něm Rudolf Černý. Do naší skupiny přišel na podzim roku 1999. O rok později reprezentoval na ME do 23 let v Goteborgu, kde běžel štafetu 4 x 100 m společně s Kritzbachem, Zubkem a Radou. Naše štafeta si bohužel v rozběhu nepředala. V roce 2001 si zaběhl osobní rekord na 100 m časem 10,62 a v roce následujícím usiloval o další start na ME do 23 let. Štafetový čas 40,20 však na nominaci nestačil a Tomáš poté zanechal aktivní činnosti a odešel pracovat do Irska.

Jiří Birnbaum

Narozen 9. 6. 1979. Geneticky určitě štědře obdařený sprinter, vždyť matka byla československou rekordmankou v pětiboji a na překážkách a reprezentantkou na překážkách a ve sprintech na 100 až 400m a otec reprezentant na 400 m. Jirka, který pocházel z Litvínova a získal řadu medailí na m ČR juniorů i do 23 let, měl nejlepší období na jaře roku 2000, kdy si zaběhl osobní rekord 10,62, ale pak jej zradilo zranění a cíl start na ME do 23 let se mu nesplnil. I v dalších letech měl časté zdravotní problémy a s vrcholovou atletikou skončil, byť ještě nyní závodí za Litvínov v nižších soutěžích družstev. Na podzim v roce 2007 se do skupiny vrátil a opět začal s tréninkem. V hale se dostal do semifinále při H MČR v běhu na 60 m a pokračuje i nadále s přípravou.

Jan Kritzbach

Narozen 16. 8. 1979. Mostecký odchovanec, kde jej „vypiplal“ trenér Radek Šíma, sám bývalý člen tréninkové skupiny Luďka Svobody. Poprvé se výrazně prosadil v roce 1997, kdy zaběhl jako junior dobrý čas 10,67 a startoval na MEJ. V roce 1999 přišel na ZVS do Dukly Praha a v následujícím roce získal medaili na HMČR v běhu na 60 m a v létě se nominoval na ME do 23 let. Tam si ve štafetě bohužel nepředal se Zubkem a naděje naší štafety na solidní finálové umístění padla. Jeho osobní rekord na 100 m měl hodnotu 10,60 a 60 m uměl nejlépe za 6,78. Honza ještě několik let získával medaile na H MČR v běhu na 60 m, což byla jeho parádní disciplína, v roce 2002 se mu nepodařilo nominovat na ME do 23 let do Amsterodamu a na podzim téhož roku odešel ze skupiny zpět do Mostu k trenéru Šímovi. Stále ještě závodí v I. lize za AK Most.

Filip Klvaňa

Narozen 24. 7. 1977. Filip přišel do Dukly na ZVS z Brna v době, kdy již byl členem reprezentace na 400 m a měl za sebou start na ME do 23 let v Goteborgu a několik startů v Evropském poháru. V naší skupině byl v olympijském roce 2004 a toužil po startu ve štafetě 4 x 400 m na OH. Filip se zrychlil na 100 i 200 m a na čtvrtce zůstal jen těsně za osobním rekordem 47,13, získal i medaili na M ČR a byl jistým členem české štafety, která bohužel na OH neodjela. Filip zůstal s námi trénovat na dálku i po vojně a v roce 2006 startoval na ME v Goteborgu. Během své kariéry získává pravidelně medaile z M ČR, včetně dvou mistrovských titulů a je stále ještě v absolutní české špičce, byť již není členem naší skupiny, ale dobrý vztah si k nám zachoval a jezdí s námi společně na soustředění na Kanárské ostrovy.

Roman Zubek

 Narozen 27. 1. 1978. S atletikou začal v Praze na Aritmě pod vedením bývalého čtvrtkaře překážkáře Ivana Čížka, odtud přešel již v dorosteneckém věku na Duklu a pod vedením trenéra Rudy Černého překonával mládežnické sprinterské oddílové rekordy Dukly Praha. V juniorech patřil mezi širší českou juniorskou špičku s výkonností kolem 10,80. Do naší skupiny přišel v roce 1998. V následujícím roce se vedle Ivana Šlehobra a Seuna Ogunkoyi výrazně zlepšil na 10,48 a reprezentoval na ME do 23 let v Goteborgu. Na stovce i na dvoustovce vypadl v rozběhu a se štafetou, kde jsme si dělali šanci na finále, si nepředal s Kritzbachem. O rok později si vytvořil osobní rekord časem 10,45 a v hale na šedesátce 6,76. Získával medaile na H MČR na 60 m i 200 m a venku na 100 i 200 m, v roce 2001 se stal mistrem ČR v běhu na 60 m. Čtyřikrát reprezentoval v Evropském poháru asi nejlépe v roce 2002 kdy v Banské Bystrici vyhrál závod ve štafetě 4 x 100 m v čase 39,38, což byl sedmý výkon v Evropě toho roku, ale na nominaci na ME to nestačilo! Měl určitě na víc, ale neprodal to, co v něm bylo. Dodnes má na svém kontě asi nejrychlejší tréninkové časy, které jsem kdy českým sprinterům naměřil. Patřil k těm svěřencům, kteří se mnou trénovali nejdelší dobu a vytvořili jsme si mezi sebou výborný přátelský vztah.

Tomáš Knebl

 Narozen 8. 2. 1083. S atletikou začal pod vedením Petra Suka v Rakovníku. V žákovské kategorii překonával jeden český rekord za druhým a podobně i v dorostenecké kategorii. Od šestnácti let začal za námi dojíždět na sprinterské tréninky. Byl menší postavy, měřil jen 165 cm a experti mu nedávali moc nadějí v seniorském věku. Tomáš však byl určitě sprinterský talent a neztratil se z naší špičky ani v juniorském a seniorském věku. V roce 2000 skončil se štafetou na mládežnickém mítinku EYOF a v roce 2006 reprezentoval při Evropském poháru. V juniorském věku jej provázeli časté svalové problémy, ale dokázal je překonat a největšího úspěchu mezi seniory dosáhl v roce 2004, kdy skončil na M ČR na 100 m na 3. místě v čase 10,58, což je jeho osobní rekord. Pravidelně běhal i finále při HMČR na 60m, kde má osobák 6,84. V naší skupině trénoval deset let až do roku 2008. Po skončení aktivní sprinterské kariéry pracoval ve firmě Starlife Roberta Změlíka, také bývalého člena naší skupiny. I Tomáš bude navždy patřit mezi mé nejlepší atletické přátele.

Seun Ogunkoya

Narozen 28. 12. 1977. Nigerijský super talent, který běžel první stovku v životě v maratónkách za 10,74, poprvé v tretrách za 10,54 a ve stejném roce vybojoval dvě stříbrné medaile na MSJ v Sydney. Zaběhl 100 m za 10,26 a 200 m za 20,74. Pokaždé jej porazil na tomto MSJ 1997 pouze Ato Bolton z Trinidadu. V zimě roku 1999 jej manažér Pavel Tunka přivezl do Prahy a Seun se tu začal skvěle prezentovat. V hale zaběhl nigérijský rekord 6,52, v létě pak v Curychu 100 m za 9,96 a vyhrál slavné Weltklasse, velkou formu si odvezl i na Světový pohár do Johannesburgu, kde skončil na 100 m druhý za Obadale Thompsonem v čase 9,91, což byl také nigerijský rekord. Seun bydlel většinou u trenéra v bytě 1+1 na Lužinách a v Praze se mu moc líbilo. Byla radost měřit mu časy, vždyť kolikrát za život můžete měřit při tréninku úseky na 120 m za 11,7, či stopadesátky za 14,8!! Experti o něm začali tvrdit, že to může být jednou v budoucnu i světový rekordman!

Seun však odjel na podzim domů do Nigérie s vydělanými dolary ze závodů, brzy neměl nic a v zimě 2000 se vrátil o sedm kilo těžší, absolutně bez formy. Po hale se opět vrátil do Nigérie a přijel s přítelkyní a zřejmě i bez přípravného období a tudíž opět zcela z formy a k výkonům z roku 1999 se už nepřiblížil. V Česku se ještě objevil v roce 2005, když přijel na Memoriál J. Odložila a vypadl tu v rozběhu v čase 10,70! Na jaře 2008 se přes manažéra Pavla Tunku do Prahy opět vrátil a pokusil se návrat do velké atletiky.

Sunday Emmanuel

Narozen 8. 10. 1978. Další z nigerijských sprinterských talentů se objevil v naší skupině o rok později, než Seun Ogunkoya. To už měl za sebou bronz z běhu na 100 m na MSJ v Sydney, z téhož závodu, kde vyhrál Bolton a stříbro bral Ogunkoya. V roce 2000 zaběhl 60 m za 6,52 a 100 m za 10,14. Na OH v Sydney se dostal do semifinále. Sunday s námi trénoval i další dva roky a běhal stabilně pod 10,30. Na úspěch z OH 2000 však nenavázal, neboť konkurence sprinterů v Nigérii mu dovolila pouze roli náhradníka pro štafetu 4 x 100 m na MS 2001. V roce 2006 tragicky zahynul při havárii autobusu v rodné Nigérii.

Mercy Nku

Narozena 17. 6. 1976. Když se v roce 2000 objevila nigérijská sprinterka v Praze říkala: „Konečně budu mít trenéra a tak zaběhnu stovku pod 11 sekund!“ Mercy byla silově vynikající, měla výbornou akceleraci a velkou vůli vítězit. Rychle se zařadila do světové špičky. Na OH běžela semifinále na 100 i 200 m a o rok později byla sedmá na MS v Edmontonu na 100 m. V témže roce se dočkala splnění svého snu, když při Mistrovství Afriky dosáhla na vítězství v čase 10,98! Po roce 2001 zůstala žít v Portugalsku společně se svým tehdejším přítelem sprinterem Obikwelem. Později si našla jiného přítele a ještě pár let se držela v širší světové špičce, ale na výkonnost z roku 2001 už nedosáhla. I několik let po odchodu z Prahy udržovala s trenérem Svobodou telefonický kontakt a při závodech, když se setkali, stále chtěla vědět, co dělá při běhu špatně, že už jí to nejde, tak jako při tréninku v Praze.