Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních pěti letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Svoboda stojí před rozhodnutím
www.idnes.cz - Autor: Eva Streichsbierová - Limit pro start na srpnovém atletickém mistrovství Evropy v Berlíně splnil, ale možná se na něj nakonec nepodívá. Třiatřicetiletého českého překážkáře Petra Svobodu totiž znovu zlobí zdraví.

Vyjmenovat všechny dosavadní zdravotní lapálie Petra Svobody by zabralo spoustu času. Vždycky, když už to vypadá, že je všechno v pořádku, objeví se další potíž. Aktuálně řeší atlet z Budišova na Třebíčsku trable s achilovkou.
„Něco málo jsem si s ní udělal po závodech Praga Academica,“ svěřil se třiatřicetiletý překážkář, jehož největším dosavadním úspěchem v kariéře je titul halového mistra Evropy z roku 2011.
Když se v souvislosti s vaším jménem začne mluvit o zraněné achilovce, nevěstí to většinou nic dobrého...
Tentokrát to ale není ta operovaná noha. Teď jde o tu, která dostávala tři roky na zadek. Kulhal jsem na ní, zatěžoval ji, prostě jsem jí strašně ubližoval. A tohle je daň, kterou za to platím.
Jak konkrétně vás současné zranění limituje?
Podle doktora by mělo být všechno v pořádku, ale já cítím takovou mírnou bolest. Pořád věřím, že to bude dobrý, jenže se děje úplně to stejné, co se mi dělo kdysi s tou první achilovkou. Proto jsem tak vyděšený
Znamená to, že je v ohrožení váš start na evropském šampionátu v Berlíně, který začíná přesně za měsíc?
Momentálně jsem na soustředění, kde se snažím nohu rozpohybovat. Zkusím start na Velké ceně Tábora a pak se uvidí. Zatím nicméně moc optimistické zprávy nemám.
Takže zvažujete možnou absenci v Německu?
Když to nepůjde, udělám to jako Adam Helcelet (český vícebojař - pozn. red.), vynechám letní sezonu a budu se soustředit na halovou. Už taky proto, že halovou mívám většinou lepší. Ale pořád je to jenom teoretická varianta. Uvidíme, co bude. Já se neumím vzdávat.
Za ta léta už jste si navíc na nějakou tu bolest zvykl. Nemám pravdu?
(usmívá se) Ano, myslím, že s bolestí už umím docela obstojně bojovat. Ale tentokrát nechci nic lámat přes koleno. Raději budu připravený a zdravý na halu.
Říkal jste, že se snažíte nohu i přes mírnou bolest rozpohybovat, neměl byste si ji spíš hýčkat?
My spolu psychologicky rozmlouváme. Ptám se jí třeba, proč mi tohle dělá, když na to přece máme a můžeme hodně dokázat. (usmívá se) Já věřím, že to bude dobrý, ale možná jsem ji předtím opravdu trochu přetrénoval. Víte, když má člověk formu, tak jen těžko hledá hranici. I když už jsem takový matador.
Loni na podzim jste si přitom pochvaloval, že vaše tělo a vy konečně táhnete za jeden provaz...
Jenže s tím táhnutím za jeden provaz je to tak, že si jeden vždycky musí odpočinout. No a tentokrát právě odpočívá moje achilovka. (směje se) Přitom já jsem pořád plný síly.
Nicméně už je vám třiatřicet let...
To je pravda, ale cítím se na pětadvacet. Kdyby mě zrovna nebolela ta achilovka, tak jsem v plném tréninku, závodím, prostě jsem maximálně vytížený. Myslím, že věk je hodně o hlavě. Zkrátka ve chvíli, kdy si člověk přizná, kolik mu je, tak se tak začne cítit. Tomu já věřím.
Pomáhá vám v tomhle směru, že se připravujete ve skupině trenéra Luďka Svobody s převážně o dost mladšími kolegy?
Jasně. Jsem pořád v mladém kolektivu, což mě omlazuje. Ale hlavně moje plány jsou pořád tak nadnesené, že si nemůžu dovolit o sobě pochybovat jen kvůli tomu, že jsem o trochu starší než ostatní. Dokud jsem konkurenceschopný, jedu dál. Věk neberu jako adekvátní kotvu, která by mě měla přesvědčit, abych skončil. Jestli někdy začnu o konci uvažovat, tak jenom kvůli zdraví.
Zmínil jste, že vaše současné problémy s achilovkou začaly po mítinku Praga Academica. Tam jste závod na 110 metrů překážek vyhrál. A vlastně i předtím se vám poměrně dařilo...
Jo, cítil jsem se dobře. Měl jsem plány na překonání českého rekordu, příprava běžela relativně v pořádku. Jenže pak přišlo tohle a já nevím, jak dlouho potrvá, než se noha zase vrátí do potřebné symetrie. Bohužel si myslím, že už mám naučené návyky, které tomu budou pořád dokola škodit.
Zkusme být optimisty a věřit, že nakonec do Berlína skutečně odjedete. Zabalíte si znovu i svoje růžové tretry, které jste měl letos na halovém světovém šampionátu v Birminghamu?
(směje se) Budu muset, protože je to jediný model, který mi zůstal z těch nejlepších treter, co jsem kdy měl. Snad mi vydrží co nejdéle. Vím, že ta barva je pro chlapy nestandardní, ale hodně kluků v růžových běhá. V kolekci, kterou jim výrobce posílá, totiž takové tretry jsou a oni se k nim časem doberou stejně jako já. Viděl jsem v nich kdysi běžet třeba i Šubenkova. (ruského sprintera, překážkáře, mistra světa z Pekingu v roce 2015 - pozn. red.)
Mluvil jste o posledním modelu, chcete říct, že už nyní takové tretry neseženete?
Nevím proč, ale výrobce pořád vyvíjí nějaké nové platformy. Přece když něco funguje, tak tomu stačí dát jen nový design. Přijde mi to divný. Trochu si myslím, že moje problémy s achilovkou možná zapříčinily právě nové tretry, které se teď vyrábí. Postavené na špičku totiž tlačí do patní kosti. Ale naštěstí mám v rezervě ještě jeden podobný model těm růžovým. Akorát jsou celé černé, takže ničím hezké.
Ony zmiňované růžové vám minule přítelkyně náležitě vyzdobila. Už jste jí doma pro jistotu sebral všechny lihovky?
(směje se) Ne, to ne. Ona je kreativní, takže pokud by chtěla vylepšovat nějaké další, zase ji nechám. Minule mi je vyzdobila srdíčky a nápisy zdraví a štěstí. A já štěstí potřebuju, takže když mi ho do nich vtiskne, budu jenom rád.
Loni jste se po nějaké době vrátil zpátky pod trenéra Luďka Svobodu. Jaký to byl návrat?
Vřelý, opravdu hezký. O všem jsme si nejprve hodně povídali, spoustu věcí si vysvětlili. Probrali jsme veškeré plusy a minusy. A funguje nám to skvěle.
Takže jste zvolil dobrý krok?
Určitě. Pro mě je trenér Luděk Svoboda, co se techniky a všeho kolem týká, překážkářský bůh. Neuvažoval jsem o jiné variantě. Věděl jsem, že on pro mě udělá maximum, stejně jako já udělám všechno pro to, abychom spolu zase něco dokázali. Chtěl bych i kvůli němu ještě aspoň jednu medaili.


Konečně jsem desetibojař
www.Sport.cz - Autor: Michal Osoba - Klub osmitisícových desetibojařů má nového člena. Jako jedenáctý v české či československé historii překonal hranici extratřídy dvaadvacetiletý Jan Doležal. Bývalý juniorský mistr Evropy z roku 2015 při mistrovství republiky v Kladně posbíral 8033 bodů.

Je 8000 bodů meta, k níž jste jako desetibojař od mala vzhlížel?
Když jsem s atletikou začínal a trenér mi někoho představoval, že to je osmitisícový borec, tak jsem ani nechtěl věřit, bylo to pro mě něco neskutečného. Teď, když už jsem se přes těch 8000 dostal, vím, že to nic tak strašného nebylo. A žene mě to dál. Je mi dvaadvacet, myslím, že mám dost času, abych dělal hezké výkony.
Jak se váš osobní rekord v Kladně rodil?
Jel jsem sem s čistou hlavou a s tím, že už limit pro mistrovství Evropy v Berlíně mám. Ale chtěl jsem zaútočit na těch 8000, protože jsem věděl, že na ně mám. A k tomu jsem chtěl mistrovský titul, abych měl z haly i z venku. Povedlo se obojí.
Oproti mítinku v Götzisu jste vylepšil hlavně kouli a disk.
na oštěp jsem závodil skoro totožně, rozhodla samozřejmě koule, kde jsem si dal osobák 14,84, a disk 47,45, který mi udělal z celého desetiboje nejlíp u srdce. Tolik jsem nehodil snad rok a půl. To mě nakoplo a věděl jsem, že ta osmička musí padnout.
Druhý den závodu se přitom dost vlekl, skončil proti plánu o 80 minut později.
Naštěstí bylo příjemné počasí, ale tyč mě hodně zklamala organizačně. Dvacet borců dali do jednoho sektoru, ani se v takovém počtu nedalo stihnout rozcvičení. Soutěž měla se vším všudy čtyři hodiny, na oštěp jsem šel docela unavený, pak na patnáctistovce už mě hnala ta hranice osmi tisíc.
Trenérovi Luďku Svobodovi jste hned po závodě hlásil, že na mistrovství Evropy v Berlíně k osobnímu rekordu přidáte dalších 200 bodů.
To bylo s nadsázkou, ale jsou tam rezervy. V hale jsem skočil 759 centimetrů dálky, teď jen 722, to je hodně bodů. Oštěp mě tu trochu srazil, foukal nepříjemný vítr. Kdyby se všechno povedlo jako teď, plus ty dvě disciplíny, bylo by to hezké číslo kolem 8200.

Vyhrál jste letos republikový šampionát v hale i venku, cítíte se teď jako česká vícebojařská jednička?
Ne. To se budu cítit, až budu mít osobák lepší než Adam (Helcelet kvůli zranění mistrovství republiky nedokončil – pozn. red.). Zatím jsem pořád trojka, Jirka Sýkora i Adam mají výrazně lepší osobní rekordy. Ale aspoň to začíná osmičkou, konečně jsem desetibojař.
Co vás teď čeká směrem k mistrovství Evropy v Berlíně?
Potřebuju si dát trochu pauzu, po hale jsem neměl moc volna, tak potřebuju dát tělo do kupy. A rád bych s tréninkovým parťákem Petrem Svobodou jel třeba na dva týdny do Nymburka na soustředění a udělal takovou obecnou přípravu.


Osmitisícový sen
www.atletika.cz - Autor: Petr Jelínek - Na kladenském stadionu Sletiště se o nadcházejícím víkendu uskuteční mistrovství České republiky ve vícebojích. Bude se bojovat nejen o mistrovské medaile, ale také o splnění nominačních požadavků pro start na mistrovství Evropy v Berlíně.

Závod mužů slibuje velmi zajímavou podívanou. Na startu bude například Jan Doležal. Ten má zatím ve své mistrovské sbírce stříbro z MČR v roce 2016. Svěřenec trenéra Ludvíka Svobody má za sebou skvělou halovou sezónu, ve které si vylepšil sedmibojařský osobák nad šest tisíc a završil ji devátým místem na HMS v Birminghamu. Velmi solidně začal i pod otevřeným nebem. Na prestižním mítinku v Götzisu si vylepšil osobní maximum v desetiboji na 7878 bodů a vyhověl tak výkonnostním požadavkům pro ME v Berlíně, a to ho ještě zradily jeho oblíbené vrhačské disciplíny. Jeho cíl směrem k MČR je jasný. „Na republiku se moc těším. Budu závodit s čistou hlavou a věřím, že nebudu tolik svázaný kvůli limitu jako v Götzisu. Poslední týden byl náročný, ale podařilo se nám zlepšit rychlostní formu, tak doufám, že ji dokážu prodat. Rád bych také napravil pokažené vrhy. Součtem se nechám překvapit, ale jednoznačně myslím na osm tisíc,“ sdělil.
Na stejnou metu jistě pomýšlí i Adam Sebastian Helcelet. Prvotním cílem pro něj bude pokoření nominačního standardu 7850 bodů. Naše dlouholetá desetibojařská jednička prožila velké zklamání v Götzisu, kde při slušně rozjetém závodě nedokázal Adam zdolat svou základní výšku ve skoku o tyči a tím ztratil veškeré naděje na dobrý výsledek v rakouském horském městečku. Na druhý pokus by si jistě rád v poklidu zajistil účast v Berlíně.
Hodnotu 7850 bodů má ve svém hledáčku také čtyřnásobný mistr republiky v desetiboji Marek Lukáš. Naposledy se z titulu radoval v roce 2016. Helceletů
v tréninkový kolega zahájil v Götzisu bodovým ziskem 7690 bodů, což rozhodně nebyl výkon, se kterým by byl spokojen. Chuť si chce spravit právě v Kladně. První mistrovství desetiboj v mužské kategorii čeká dvojnásobného juniorského šampiona a účastníka loňského MEJ v Grossetu Ondřeje Kopeckého. Nechybí ani loňský mistr republiky Tomáš Pulíček.
Českým desetibojařům by měli pomoct také kvalitní konkurenti ze zahraničí v čele s Brazilcem Luizem Albertem de Araújem. Bronzový medailista z Panamerických her v Torontu 2015 a dvojnásobný jihoamerický šampion se může chlubit osobním rekordem 8315 bodů. Na olympijských hrách v Riu de Janeiru obsadil desáté místo. Velmi solidními borci jsou i Britové John Lane (PB 7965) a Ben Gregory (PB 7882) či šestý muž z HME v Bělehradě Darko Pešič z Černé Hory.


Razie na svaly
www.sport.cz - Autor: Michal Osoba - Na vstup do sezóny si počkal o něco déle, ale vyplatilo se. Třiatřicetiletý Petr Svoboda v pondělí na Odložilově memoriálu na 110 m překážek časem 13,54 s hladce splnil limit pro ME v Berlíně, lépe začal sezónu jen v roce 2010, kdy pak zaběhl český rekord.

Letos vás zbrzdil problém s patou, jak vznikl?
Teď byly na vině moje tretry, z nového modelu jsem měl otlak paty. Čtrnáct dnů jsem mohl jen chodit do posilovny, také jsem přibral čtyři kila, to je moc.
Jak jste se jich zbavoval?
Během pěti dnů jsem udělal razii na svaly, prostě jsem je násilně shazoval. Jedl jsem jen rýži a zeleninu, žádné maso a omáčky. Za dva týdny jsem shodil tři kila, ale bylo znát, že síla opadla, hlavně na startu. Jen jsem z bloků vyšel, žádná výbušnost.
Na to je čas 13,54 kvalitní. A příslib před čtvrteční Pragou Academicou či Zlatou tretrou.
Určitě to není špatný čas, na startu mi metr ujeli a to je znát. Klidně tam může být ještě desetina dvě rezerva, mohl bych běžet pod 13,40. Ale to je jen odhad… A my sprinteři máme výhodu, že můžeme běhat dobré výkony obden.
Při běhu už bolest paty necítíte?
Vůbec. Já jsem relativně zdravý, musím to zaklepat. Tady jsem hned věděl, že problém je z treter.
Jak jste ho vyřešil?
Musel jsem si vzít starší model. Přijde mi, že teď obecně inklinuju ke všemu staršímu, kromě přítelkyně. (úsměv)


Věk je jen číslo
www.iRozhlas.cz - Zranění achillovky ho málem připravilo o kariéru i o nohu. Po třech letech strádání je dnes překážkář Petr Svoboda rád, že může vůbec závodit. To ale neznamená, že by neměl velké cíle. Na halovém mistrovství světa v Birminghamu se mu je podařilo naplnit tak napůl.
Na výstřel by Petr Svoboda vystartoval v Birminghamu nejraději ještě jednou. V semifinále při něm totiž lehce zazmatkoval a než aby první překážku v rychlosti přeletěl, spíš do ní vletěl. Přišel tak o šanci běžet podeváté v kariéře o medaili z velké soutěže.

„Hned do první překážky jsem kopl a už jsem lítal ze strany na stranu. Když blbě rozběhnete závod, špatně se chytá rytmus a rozjíždí se to. Je to škoda,“ řekl po semifinále Radiožurnálu Petr Svoboda.
„Ale po tom všem to i tak beru jako trochu úspěch,“ vypráví třebíčský rodák.  V roce 2011 byl na vrcholu sil. Radost z evropského halového titulu ale vystřídaly obavy o pravou Achillovku.
Tři roky byl kvůli vleklému zranění mimo a jen minuty ho podle slov lékařů dělily od toho, aby kvůli náhlému zánětu podstoupil amputaci. Zpětně si z pauzy bere i pozitiva.
„Když mě léčil Wolfhart Müller, říkal, že tři čtyři roky, co jsem doma strávil doma udržováním se regenerací, tak o to dýl to vydržím. Myslím, že můj výkonností strop je třeba 36 let. Terrence Trammell ve 37 letech zaběhl americký rekord, věk je jen číslo,“ říká 33letý Svoboda.
I proto si konec zatím nepřipouští. „Můj plán je zlepšit český rekord venku, těch 13,27, to je velký cíl,“ tvrdí. S takovým maximem by byl Petr Svoboda jedním z velkých favoritů dalšího atletického šampionátu, srpnového mistrovství Evropy v Berlíně.


Zklamání z devátého místa
Hradecký deník - Autor: Petr Tomeš - Hradecká atletická stopa na halovém mistrovství světa 2018 v anglickém Birminghamu: Zažil vícebojařskou premiéru na vrcholné akci. Ještě nedávno závodník hradeckého Sokola Jan Doležal, který je nyní v pražském Olympu, absolvoval na MS v Birminghamu tu nejnáročnější atletickou disciplínu ze všech. I když disciplínu, ono jich bylo rovnou sedm. Mistrovský sedmiboj dokončil jako devátý na světě. Po závodě byl zklamaný, ale teď už to bere jinak.

     Honzo, jak hodnotíte deváté místo a 5775 bodů?
Ještě v sobotu hned po závodě jsem to nehodnotil úplně kladně, bral jsem to spíš hlavně jako neúspěch, ale s odstupem času si říkám, že to bylo především takové sbírání cenných zkušeností a docela dost mě to posunulo. Není to tak hrozné. Lidi se pak nakonec stejně nebudou ptát na body, ale spíš na umístění, které není tak hrozné.
   Přesně tak. Kdo může říct, že je devátý nejlepší na světě?
No právě. (usměje se) To mě pak docela uklidnilo a dostalo do takové pohody, že jsem si to i užíval.
    Přesto ke svému výkonu asi nějaké výtky máte. Kde tedy byly rezervy?
Ono se to celé začalo odvíjet od pokažené dálky, kde jsem se pral s rozběhem. Od toho se to pak kupilo. Kdybych v dálce skočil to, co jsem letos skákal pořád, tedy kolem 730 cm a nejlíp na MČR 750, tak by ten výkon byl jednak o 120 bodů někde jinde a už by se mi závodilo líp v tom, že jsem nic nepokazil. Takhle jsem měl už od začátku v hlavě, že jsem něco zvoral a teď to musím dohnat tady. A když to nedoženu tady, tak to musím dohnat jinde. Od toho se to tak nějak kupilo.
   Hovořil jste o halovém MČR, které jste vyhrál v osobním rekordu 6021 bodů. Za tento součet byste byl v Birminghamu pátý…
Ano, to byl. Docela si toho jsem vědom.
    Cítil jste na to formu? Nebo na republice vám to sedlo nadmíru?
Ono obojí. Na republice mi to vyloženě sedlo, plus jsem měl štěstí. Tady jsem se cítil taky velice dobře, ale štěstí mi chybělo. Takže jsem neprodal to, na co jsem měl. Rozhodně jsem na tom nebyl špatně, ovšem spíš tady přišly takové chyby, které se mají dostavit někde na krajských přeborech a ne zrovna na mistrovství světa. Možná to bylo tím, že to je moje první akce.
    Právě proto, že to byla vaše první velká akce, mohla svoji roli sehrát i určitá nervozita?
Asi trochu jo. Pak už byl stadion plný a publikum úžasné. Takže možná to na mě v úvodu trochu dolehlo, takový ten tlak, ale necítil jsem se, že bych se vyloženě klepal nebo že bych se bál: „Sakra, co teď, co to je“. Ale asi mě to trochu poznamenalo.
   Šlo při soustředění na své výkony po očku sledovat i krásný souboj o titul mezi Francouzem Mayerem a Kanaďanem Warnerem?
Jasně, já jsem si to užíval asi snad nejvíc, když jsem byl přímo u toho. Bylo hezké třeba i sledovat na rozcvičujících stadionech nebo v místech, kam nás odváděli před závodem, jak ti borci se k sobě chovají, jak na sebe reagují. Myslím, že oni museli mít mnohem větší nervy než já.
   Během posledních dvou let jste prodělal dost zranění. Věříte, že už je to za vámi a dá vám to na nějaký čas pokoj?
Doufám v to. Byl bych za to rád. Tahle halová sezona mě psychicky trochu nakopla, že by to mohlo být dobré. Musím se o své tělo starat tak, jako tomu bylo po celý podzim. Věřím, že tyhle problémy už by snad mohly být za mnou. Člověk se těm zraněním asi nikdy úplně nevyhne, nedá se tomu stoprocentně předejít. Nicméně já doufám, že to, co jsem si zažil, je už za mnou.
    Halová sezona končí a začne příprava na tu venkovní. Které vícebojařské mety si na teplejší roční období dáváte?
Čekám nebo spíš doufám, že po mistrovství světa by mi mohla přijít pozvánka do Götzisu, kde se každý rok koná největší vícebojařský mítink na světě. Tam bych si opravdu rád zazávodil, nikdy jsem tam ještě nebyl. Měl jsem tam startovat loni, ale zranění mi to překazilo. Pak bych se chtěl poprvé v desetiboji dostat přes osmitisícovou hranici, což by se podle halových výkonů snad mohlo podařit. A budu doufat, že to bude v této nabité konkurenci stačit na srpnové mistrovství Evropy.


Svobodovy hořké vtípky
www.sport.iDnes.cz - Autor: David Mrzena - Během celého týdne v chladném Birminghamu překonal nachlazení i tuhou zimu. V sobotu si zajistil postup do semifinále a věřil si i na případný souboj o medaile. Jenže překážkáře Petra Svobodu na halovém světovém šampionátu v atletice zastavila hned chyba při startu. V celkovém hodnocení bere jedenácté místo.

Ve 33letech přicestoval teprve na třetí mistrovství světa v hale. V evropské konkurenci už se pyšní titulem mistra Evropy a dvěma bronzy. Ten poslední získal loni v Bělehradu. Světovým maximem je čtvrté místo z Dauhá 2010.
A nic se na tom nezmění ani po birminghamském šampionátu. Svoboda doběhl v čase 7,64 sekundy ve třetím semifinále čtvrtý, což na postup mezi osm nejrychlejších nestačilo.
Výrazně jste zaostal na startu. Co se tam stalo?

Nechal jsem se vycukat Francouzem Lagardem. Zhoupl se v blocích, lehce se cukl a já pokazil první překážku. A poté už jen marně dotahoval ztrátu.
Ztratil jsem rytmus. Šlápl jsme tam dokonce i do vedlejší dráhy, takže bych se nedivil, kdyby mě třeba diskvalifikovali. Je to škoda, cítil jsem se mnohem lépe než v rozběhu.
V cíli jste pak horlivě gestikuloval na rozhodčí. Proč?
No myslel jsem si, že právě Lagarde ulil. Jenže on se pravděpodobně jen zhoupl v bloku, nohy mu tam zůstaly. Z mého běhu se poté vytratila lehkost a dynamika, hnal jsem to silou a šlo to celé do kopru. Překážky jsou totiž excelentní v překážení (smích).
Jedenácté místo na třetím světovém šampionátu v hale. Jste spokojený?
Ostudu jsem tu určitě neudělal. Výsledek není špatný, pro mě je ale důležité, že jsem zdravý a že mi vyšla příprava.
To je i dobré znamení před letní sezonou a vrcholem na mistrovství Evropy v Berlíně, že?
Kdybych se takhle dokázal připravit i na léto, konečně bych se chtěl pokusit vylepšit ten trapný český rekord.


Zdraví i štěstí má pořád u sebe
www.sport.cz - Autor: Michal Osoba - Na jedné tretře měl nápis Zdraví, na druhé Štěstí. Oboje překážkáři Petru Svobodovi v jistých fázích kariéry chybělo, na halovém mistrovství světa v Birminghamu bude obě ingredience potřebovat k vytoužené účasti ve finále šedesátky překážek. První krok zvládl, ze svého rozběhu postoupil na druhém místě časem 7,68 s.

Hesla jste si na tretry napsal sám?
To je tak, když přítelkyni pustíte s propiskou k tretrám. (směje se) Já v nich běžet nechtěl, protože jsou homosexuálně růžové, ale jiné nemám. Běhám jen v modelu R4 a u té nové série nerozumím, jak v tom někdo může běhat, mně se v nich podlamují nohy. Kdysi mi poslali čtvery tretry, troje bílé a jedny růžové, myslel jsem, že ty růžové někomu daruju, nakonec jsem rád,
že je mám. A když jsem si je vzal, moje Kačenka usoudila, že mi je vylepší. Mám tam i srdíčko, takže si kluci asi myslej, že jsem nějakej… (úsměv) Ale je to trefné, zdraví i štěstí potřebuju. To je jedno, jakou mají barvu, hlavně, že se v nich dobře běhá.
Jak se v nich běželo v rozběhu?
Moje tělo ještě není úplně ok, je vidět, že mi nemoc vzala sílu v kotnících a trochu dynamiky. A chyby v běhu, ať už špatný start nebo letecký den nad překážkami, přisuzuju strachu, protože naposledy jsem běžel do maxima na mítinku v Ostravě (25. ledna), trochu mě to svazovalo. Ale věděl jsem, že postoupím, dál šli čtyři z osmi a čtyři s časem, to by bylo špatné, kdybych nepostoupil.
Po zánětu průdušek jste tedy baterky ještě úplně nedobil?
Úplně ne, cítím, že by kotníky ještě týden potřebovaly. Ale na to se historie neptá, jsem tady, chci bojovat o finále. Jestli v neděli zaběhnu kolem 7,56, nevzdávám se ani boje o medaile. Ve finále se může stát cokoliv, předvedl jsem to vloni v Bělehradě. Vím, že výkonnost ve mně uzavřená je, jen ji pustit ven. Popřípadě aby si kotníky řekly o trochu síly navíc.
Dá se návrat dynamiky nějak urychlit?
Myslím, že ne. Ale mohl tomu pomoct ten rozběh, to je taková tonizace. V pátek jsem posiloval jen stehna a záda, abych se nerozpadl. Kotníky jsem moc nedělal, protože se mi po zánětu průdušek malinko ozvala achilovka, nechtěl jsem ji zbytečně provokovat.
Co potřebujete nejvíc zlepšit v technice?
Táhnout s tělem za jeden provaz. Potřeboval bych rychlejší sešlapy a víc do překážky nalehnout. Pak budu dynamičtější a můžu stáhnout desetinu a půl.
Co vás čeká do semifinále, které se běží v neděli v 16.05?
Půjdu spát, ale nejdřív se najím. Asi jsem jediný, kdo nemá kartičky na jídlo, budu hledat někoho, kdo mi je dá, protože jsem zjistil, že mám poslední na oběd a mám hlad. (úsměv) Máme úspěšný postupový pokoj, Michal Desenský uspěl ve štafetě, tak si plácneme a půjdeme spinkat…


Na kordy s Mrazíkem
www.iDnes.cz - Autor: David Mrzena -  V promrzlém a sněhem pokrytém Birminghamu pečlivě dbá na vlastní zdraví. I po hotelu se raději prochází s kulichem na hlavě. Není to totiž tak dlouho, co dokonce na pokoji vysedával v zimních rukavicích a péřovce, aby z těla vyhnal veškeré bacily. „Připadám si jako v mrazáku,“ říká překážkář Petr Svoboda.

Birmingham v posledních dnech postihla sněhová kalamita, výrazně se omezil provoz na místním letišti, zavřely i školy. Město se sítí vodních kanálů rozsáhlejší než ve věhlasnějších Benátkách se potýká s mimořádnou situací.
A nutno říct, že nepříliš úspěšně. Na hotelových pokojích i v samotné hale, kde aktuálně bojují nejlepší světoví atleti o tituly, panuje nezvykle nízká teplota.
„Když mě ubytovali, hodinu jsem seděl v kulichu, zimních rukavicích a bundě na posteli a čekal, až se pokoj vytopí. Na recepci mi řekli, že to bude trvat zhruba půl hodiny.“ Ale tím to neskončilo: „Mrznul jsem i po hodině. Nakonec se ukázalo, že zrovna můj pokoj měl rozbitou klimatizaci.“
Třiatřicetiletý atlet patří na halovém světovém šampionátu v Birminghamu k nejstarším účastníkům. Do místní arény se vrátil po jedenácti letech. Naposledy tady závodil pod střechou na mistrovství Evropy. V běhu na 60 metrů překážek skončil v semifinále. Společně se Svobodou tehdejší šampionát ze současných účastníků pamatuje už pouze portugalský trojskokan Nelson Évora.
„Dokonce jsme tehdy bydleli ve stejném hotelu. Vzpomněl jsem si, že jsme s tyčkařem Adamem Ptáčkem seděli támhle na baru,“ gestikuluje Svoboda v lobby jednoho z hotelů v centru. „Samozřejmě po závodě,“ rychle doplní.
Ale zpět k mrazivým a trpkým chvílím českého sprintera.
Tělo - a obzvlášť to Svobodovo, které je tolik náchylné na zranění - musí být neustále zahřáté, jinak hrozí natažení, v horším případě i přetržení svalu. A tedy jasná stopka, ještě před startem. Podobným lapáliím se v minulých týdnech nevyhnul ani český reprezentant. Na mítinku v Ostravě si natáhl tříslo, do cíle ale doběhl. „A možná jsem to vůbec neměl dělat. Ač se nakonec ukázalo, že to byla nepatrná trhlinka. Za čtrnáct dnů jsem opět trénoval,“ vzpomíná.
Ale problémy ne a ne odeznít. Těsně před odletem na mítink do Glasgow se kurýroval z vysokých horeček. Přesto neváhal odcestovat. „Doteď nechápu svoje rozhodnutí. Asi jsem si myslel, že mě nějaká viróza nezastaví,“ zamýšlí se. Minimálně přibrzdila: Svoboda zaběhl jeden z nejhorších letošních a možná i životních časů 8,11 sekundy.
I proto nyní v Birminghamu pochybuje o vlastní formě. V pestré kariéře je teprve na svém třetím halovém mistrovství světa. Naposledy běžel v Dauhá před osmi lety. „Tam jsem tehdy skončil pátý. Tady bych to rád zopakoval,“ přemýšlí.
Tréninkové časy z hladké šedesátky jsou dobrým znamením. Ba dokonce vynikajícím.
Navíc Svoboda letos v Jablonci zaběhl čas 7,51, tedy rychleji než při bronzovém sprintu na ME v Bělehradu. „Mám velká očekávání, ale trochu i strach, aby to neskončilo průšvihem,“ říká.
Do závodní haly zatím Svoboda nevkročil. Počká si až na sobotní večer, kdy ho čeká úvodní rozběh. Semifinále a případné finále o den později.
„Snad už mi zmizí pára od huby,“ přeje si.


Talent už válí mezi dospělými
Deník Právo, www.sport.cz - Autor: Mchal Osoba - Další velký talent českého víceboje vstupuje na vrcholnou scénu mezi dospělými. Juniorský mistr Evropy z roku 2015 Jan Doležal při domácím šampionátu sesadil z trůnu Adama Sebastiana Helceleta a osobní rekord 6021 bodů mu bohatě stačil na pozvánku do Birminghamu na halové mistrovství světa.

Letos předvedl už tři kvalitní sedmiboje. Není divu, že si závodění užívá po téměř dvouletém zdravotním trápení… „Už mě to dost štvalo. I letos jsem se bál, aby se zase něco nestalo, to už by bylo na hlavu asi moc,“ neskrývá, že má za sebou nelehké období.
„Pořád jsem trénoval, i závody v jednotlivých disciplínách byly dobré, ale před víceboji vždycky přišel nějaký problém. Byl jsem z toho přepadlý, už jsem ztrácel chuť… Ale zase co bych dělal něco jiného,“ pousměje se vyučený umělecký kovář.
Chce skončit do osmičky
Spolu s juniorským mistrem světa Jiřím Sýkorou vytvořil silné mladé vícebojařské duo pod vedením kouče Luďka Svobody a začal víc poslouchat své tělo. „Nejdu přes bolest. Když tak toho udělám míň v přípravě, ale zase budu zdravý. A také jsem zhubnul asi pět kilo a cítím se líp,“ popisuje Doležal.
Do Birminghamu jede s třetím nejlepším letošním výkonem mezi přihlášenými, ale sezónní tabulky ve vícebojích nejsou úplně vypovídající. Favorité jako Francouz Kevin Mayer či Kanaďan Damian Warner ještě letos sedmiboj neabsolvovali.
„Rád bych byl do osmého místa. Nečekám, že když zopakuju 6021 bodů, skončím třetí… Ještě k tomu výkonu můžu nějaké body přidat, rezervu jsem měl ve výšce, určitě i na kilometru. Ale také nesmím nic pokazit,“ ví.


Strana 1 z 66První   Předchozí   [1]  2  3  4  5  6  7  8  9  10  Další   Poslední