Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních pěti letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Věk je jen číslo
www.iRozhlas.cz - Zranění achillovky ho málem připravilo o kariéru i o nohu. Po třech letech strádání je dnes překážkář Petr Svoboda rád, že může vůbec závodit. To ale neznamená, že by neměl velké cíle. Na halovém mistrovství světa v Birminghamu se mu je podařilo naplnit tak napůl.
Na výstřel by Petr Svoboda vystartoval v Birminghamu nejraději ještě jednou. V semifinále při něm totiž lehce zazmatkoval a než aby první překážku v rychlosti přeletěl, spíš do ní vletěl. Přišel tak o šanci běžet podeváté v kariéře o medaili z velké soutěže.

„Hned do první překážky jsem kopl a už jsem lítal ze strany na stranu. Když blbě rozběhnete závod, špatně se chytá rytmus a rozjíždí se to. Je to škoda,“ řekl po semifinále Radiožurnálu Petr Svoboda.
„Ale po tom všem to i tak beru jako trochu úspěch,“ vypráví třebíčský rodák.  V roce 2011 byl na vrcholu sil. Radost z evropského halového titulu ale vystřídaly obavy o pravou Achillovku.
Tři roky byl kvůli vleklému zranění mimo a jen minuty ho podle slov lékařů dělily od toho, aby kvůli náhlému zánětu podstoupil amputaci. Zpětně si z pauzy bere i pozitiva.
„Když mě léčil Wolfhart Müller, říkal, že tři čtyři roky, co jsem doma strávil doma udržováním se regenerací, tak o to dýl to vydržím. Myslím, že můj výkonností strop je třeba 36 let. Terrence Trammell ve 37 letech zaběhl americký rekord, věk je jen číslo,“ říká 33letý Svoboda.
I proto si konec zatím nepřipouští. „Můj plán je zlepšit český rekord venku, těch 13,27, to je velký cíl,“ tvrdí. S takovým maximem by byl Petr Svoboda jedním z velkých favoritů dalšího atletického šampionátu, srpnového mistrovství Evropy v Berlíně.


Zklamání z devátého místa
Hradecký deník - Autor: Petr Tomeš - Hradecká atletická stopa na halovém mistrovství světa 2018 v anglickém Birminghamu: Zažil vícebojařskou premiéru na vrcholné akci. Ještě nedávno závodník hradeckého Sokola Jan Doležal, který je nyní v pražském Olympu, absolvoval na MS v Birminghamu tu nejnáročnější atletickou disciplínu ze všech. I když disciplínu, ono jich bylo rovnou sedm. Mistrovský sedmiboj dokončil jako devátý na světě. Po závodě byl zklamaný, ale teď už to bere jinak.

     Honzo, jak hodnotíte deváté místo a 5775 bodů?
Ještě v sobotu hned po závodě jsem to nehodnotil úplně kladně, bral jsem to spíš hlavně jako neúspěch, ale s odstupem času si říkám, že to bylo především takové sbírání cenných zkušeností a docela dost mě to posunulo. Není to tak hrozné. Lidi se pak nakonec stejně nebudou ptát na body, ale spíš na umístění, které není tak hrozné.
   Přesně tak. Kdo může říct, že je devátý nejlepší na světě?
No právě. (usměje se) To mě pak docela uklidnilo a dostalo do takové pohody, že jsem si to i užíval.
    Přesto ke svému výkonu asi nějaké výtky máte. Kde tedy byly rezervy?
Ono se to celé začalo odvíjet od pokažené dálky, kde jsem se pral s rozběhem. Od toho se to pak kupilo. Kdybych v dálce skočil to, co jsem letos skákal pořád, tedy kolem 730 cm a nejlíp na MČR 750, tak by ten výkon byl jednak o 120 bodů někde jinde a už by se mi závodilo líp v tom, že jsem nic nepokazil. Takhle jsem měl už od začátku v hlavě, že jsem něco zvoral a teď to musím dohnat tady. A když to nedoženu tady, tak to musím dohnat jinde. Od toho se to tak nějak kupilo.
   Hovořil jste o halovém MČR, které jste vyhrál v osobním rekordu 6021 bodů. Za tento součet byste byl v Birminghamu pátý…
Ano, to byl. Docela si toho jsem vědom.
    Cítil jste na to formu? Nebo na republice vám to sedlo nadmíru?
Ono obojí. Na republice mi to vyloženě sedlo, plus jsem měl štěstí. Tady jsem se cítil taky velice dobře, ale štěstí mi chybělo. Takže jsem neprodal to, na co jsem měl. Rozhodně jsem na tom nebyl špatně, ovšem spíš tady přišly takové chyby, které se mají dostavit někde na krajských přeborech a ne zrovna na mistrovství světa. Možná to bylo tím, že to je moje první akce.
    Právě proto, že to byla vaše první velká akce, mohla svoji roli sehrát i určitá nervozita?
Asi trochu jo. Pak už byl stadion plný a publikum úžasné. Takže možná to na mě v úvodu trochu dolehlo, takový ten tlak, ale necítil jsem se, že bych se vyloženě klepal nebo že bych se bál: „Sakra, co teď, co to je“. Ale asi mě to trochu poznamenalo.
   Šlo při soustředění na své výkony po očku sledovat i krásný souboj o titul mezi Francouzem Mayerem a Kanaďanem Warnerem?
Jasně, já jsem si to užíval asi snad nejvíc, když jsem byl přímo u toho. Bylo hezké třeba i sledovat na rozcvičujících stadionech nebo v místech, kam nás odváděli před závodem, jak ti borci se k sobě chovají, jak na sebe reagují. Myslím, že oni museli mít mnohem větší nervy než já.
   Během posledních dvou let jste prodělal dost zranění. Věříte, že už je to za vámi a dá vám to na nějaký čas pokoj?
Doufám v to. Byl bych za to rád. Tahle halová sezona mě psychicky trochu nakopla, že by to mohlo být dobré. Musím se o své tělo starat tak, jako tomu bylo po celý podzim. Věřím, že tyhle problémy už by snad mohly být za mnou. Člověk se těm zraněním asi nikdy úplně nevyhne, nedá se tomu stoprocentně předejít. Nicméně já doufám, že to, co jsem si zažil, je už za mnou.
    Halová sezona končí a začne příprava na tu venkovní. Které vícebojařské mety si na teplejší roční období dáváte?
Čekám nebo spíš doufám, že po mistrovství světa by mi mohla přijít pozvánka do Götzisu, kde se každý rok koná největší vícebojařský mítink na světě. Tam bych si opravdu rád zazávodil, nikdy jsem tam ještě nebyl. Měl jsem tam startovat loni, ale zranění mi to překazilo. Pak bych se chtěl poprvé v desetiboji dostat přes osmitisícovou hranici, což by se podle halových výkonů snad mohlo podařit. A budu doufat, že to bude v této nabité konkurenci stačit na srpnové mistrovství Evropy.


Svobodovy hořké vtípky
www.sport.iDnes.cz - Autor: David Mrzena - Během celého týdne v chladném Birminghamu překonal nachlazení i tuhou zimu. V sobotu si zajistil postup do semifinále a věřil si i na případný souboj o medaile. Jenže překážkáře Petra Svobodu na halovém světovém šampionátu v atletice zastavila hned chyba při startu. V celkovém hodnocení bere jedenácté místo.

Ve 33letech přicestoval teprve na třetí mistrovství světa v hale. V evropské konkurenci už se pyšní titulem mistra Evropy a dvěma bronzy. Ten poslední získal loni v Bělehradu. Světovým maximem je čtvrté místo z Dauhá 2010.
A nic se na tom nezmění ani po birminghamském šampionátu. Svoboda doběhl v čase 7,64 sekundy ve třetím semifinále čtvrtý, což na postup mezi osm nejrychlejších nestačilo.
Výrazně jste zaostal na startu. Co se tam stalo?

Nechal jsem se vycukat Francouzem Lagardem. Zhoupl se v blocích, lehce se cukl a já pokazil první překážku. A poté už jen marně dotahoval ztrátu.
Ztratil jsem rytmus. Šlápl jsme tam dokonce i do vedlejší dráhy, takže bych se nedivil, kdyby mě třeba diskvalifikovali. Je to škoda, cítil jsem se mnohem lépe než v rozběhu.
V cíli jste pak horlivě gestikuloval na rozhodčí. Proč?
No myslel jsem si, že právě Lagarde ulil. Jenže on se pravděpodobně jen zhoupl v bloku, nohy mu tam zůstaly. Z mého běhu se poté vytratila lehkost a dynamika, hnal jsem to silou a šlo to celé do kopru. Překážky jsou totiž excelentní v překážení (smích).
Jedenácté místo na třetím světovém šampionátu v hale. Jste spokojený?
Ostudu jsem tu určitě neudělal. Výsledek není špatný, pro mě je ale důležité, že jsem zdravý a že mi vyšla příprava.
To je i dobré znamení před letní sezonou a vrcholem na mistrovství Evropy v Berlíně, že?
Kdybych se takhle dokázal připravit i na léto, konečně bych se chtěl pokusit vylepšit ten trapný český rekord.


Zdraví i štěstí má pořád u sebe
www.sport.cz - Autor: Michal Osoba - Na jedné tretře měl nápis Zdraví, na druhé Štěstí. Oboje překážkáři Petru Svobodovi v jistých fázích kariéry chybělo, na halovém mistrovství světa v Birminghamu bude obě ingredience potřebovat k vytoužené účasti ve finále šedesátky překážek. První krok zvládl, ze svého rozběhu postoupil na druhém místě časem 7,68 s.

Hesla jste si na tretry napsal sám?
To je tak, když přítelkyni pustíte s propiskou k tretrám. (směje se) Já v nich běžet nechtěl, protože jsou homosexuálně růžové, ale jiné nemám. Běhám jen v modelu R4 a u té nové série nerozumím, jak v tom někdo může běhat, mně se v nich podlamují nohy. Kdysi mi poslali čtvery tretry, troje bílé a jedny růžové, myslel jsem, že ty růžové někomu daruju, nakonec jsem rád,
že je mám. A když jsem si je vzal, moje Kačenka usoudila, že mi je vylepší. Mám tam i srdíčko, takže si kluci asi myslej, že jsem nějakej… (úsměv) Ale je to trefné, zdraví i štěstí potřebuju. To je jedno, jakou mají barvu, hlavně, že se v nich dobře běhá.
Jak se v nich běželo v rozběhu?
Moje tělo ještě není úplně ok, je vidět, že mi nemoc vzala sílu v kotnících a trochu dynamiky. A chyby v běhu, ať už špatný start nebo letecký den nad překážkami, přisuzuju strachu, protože naposledy jsem běžel do maxima na mítinku v Ostravě (25. ledna), trochu mě to svazovalo. Ale věděl jsem, že postoupím, dál šli čtyři z osmi a čtyři s časem, to by bylo špatné, kdybych nepostoupil.
Po zánětu průdušek jste tedy baterky ještě úplně nedobil?
Úplně ne, cítím, že by kotníky ještě týden potřebovaly. Ale na to se historie neptá, jsem tady, chci bojovat o finále. Jestli v neděli zaběhnu kolem 7,56, nevzdávám se ani boje o medaile. Ve finále se může stát cokoliv, předvedl jsem to vloni v Bělehradě. Vím, že výkonnost ve mně uzavřená je, jen ji pustit ven. Popřípadě aby si kotníky řekly o trochu síly navíc.
Dá se návrat dynamiky nějak urychlit?
Myslím, že ne. Ale mohl tomu pomoct ten rozběh, to je taková tonizace. V pátek jsem posiloval jen stehna a záda, abych se nerozpadl. Kotníky jsem moc nedělal, protože se mi po zánětu průdušek malinko ozvala achilovka, nechtěl jsem ji zbytečně provokovat.
Co potřebujete nejvíc zlepšit v technice?
Táhnout s tělem za jeden provaz. Potřeboval bych rychlejší sešlapy a víc do překážky nalehnout. Pak budu dynamičtější a můžu stáhnout desetinu a půl.
Co vás čeká do semifinále, které se běží v neděli v 16.05?
Půjdu spát, ale nejdřív se najím. Asi jsem jediný, kdo nemá kartičky na jídlo, budu hledat někoho, kdo mi je dá, protože jsem zjistil, že mám poslední na oběd a mám hlad. (úsměv) Máme úspěšný postupový pokoj, Michal Desenský uspěl ve štafetě, tak si plácneme a půjdeme spinkat…


Na kordy s Mrazíkem
www.iDnes.cz - Autor: David Mrzena -  V promrzlém a sněhem pokrytém Birminghamu pečlivě dbá na vlastní zdraví. I po hotelu se raději prochází s kulichem na hlavě. Není to totiž tak dlouho, co dokonce na pokoji vysedával v zimních rukavicích a péřovce, aby z těla vyhnal veškeré bacily. „Připadám si jako v mrazáku,“ říká překážkář Petr Svoboda.

Birmingham v posledních dnech postihla sněhová kalamita, výrazně se omezil provoz na místním letišti, zavřely i školy. Město se sítí vodních kanálů rozsáhlejší než ve věhlasnějších Benátkách se potýká s mimořádnou situací.
A nutno říct, že nepříliš úspěšně. Na hotelových pokojích i v samotné hale, kde aktuálně bojují nejlepší světoví atleti o tituly, panuje nezvykle nízká teplota.
„Když mě ubytovali, hodinu jsem seděl v kulichu, zimních rukavicích a bundě na posteli a čekal, až se pokoj vytopí. Na recepci mi řekli, že to bude trvat zhruba půl hodiny.“ Ale tím to neskončilo: „Mrznul jsem i po hodině. Nakonec se ukázalo, že zrovna můj pokoj měl rozbitou klimatizaci.“
Třiatřicetiletý atlet patří na halovém světovém šampionátu v Birminghamu k nejstarším účastníkům. Do místní arény se vrátil po jedenácti letech. Naposledy tady závodil pod střechou na mistrovství Evropy. V běhu na 60 metrů překážek skončil v semifinále. Společně se Svobodou tehdejší šampionát ze současných účastníků pamatuje už pouze portugalský trojskokan Nelson Évora.
„Dokonce jsme tehdy bydleli ve stejném hotelu. Vzpomněl jsem si, že jsme s tyčkařem Adamem Ptáčkem seděli támhle na baru,“ gestikuluje Svoboda v lobby jednoho z hotelů v centru. „Samozřejmě po závodě,“ rychle doplní.
Ale zpět k mrazivým a trpkým chvílím českého sprintera.
Tělo - a obzvlášť to Svobodovo, které je tolik náchylné na zranění - musí být neustále zahřáté, jinak hrozí natažení, v horším případě i přetržení svalu. A tedy jasná stopka, ještě před startem. Podobným lapáliím se v minulých týdnech nevyhnul ani český reprezentant. Na mítinku v Ostravě si natáhl tříslo, do cíle ale doběhl. „A možná jsem to vůbec neměl dělat. Ač se nakonec ukázalo, že to byla nepatrná trhlinka. Za čtrnáct dnů jsem opět trénoval,“ vzpomíná.
Ale problémy ne a ne odeznít. Těsně před odletem na mítink do Glasgow se kurýroval z vysokých horeček. Přesto neváhal odcestovat. „Doteď nechápu svoje rozhodnutí. Asi jsem si myslel, že mě nějaká viróza nezastaví,“ zamýšlí se. Minimálně přibrzdila: Svoboda zaběhl jeden z nejhorších letošních a možná i životních časů 8,11 sekundy.
I proto nyní v Birminghamu pochybuje o vlastní formě. V pestré kariéře je teprve na svém třetím halovém mistrovství světa. Naposledy běžel v Dauhá před osmi lety. „Tam jsem tehdy skončil pátý. Tady bych to rád zopakoval,“ přemýšlí.
Tréninkové časy z hladké šedesátky jsou dobrým znamením. Ba dokonce vynikajícím.
Navíc Svoboda letos v Jablonci zaběhl čas 7,51, tedy rychleji než při bronzovém sprintu na ME v Bělehradu. „Mám velká očekávání, ale trochu i strach, aby to neskončilo průšvihem,“ říká.
Do závodní haly zatím Svoboda nevkročil. Počká si až na sobotní večer, kdy ho čeká úvodní rozběh. Semifinále a případné finále o den později.
„Snad už mi zmizí pára od huby,“ přeje si.


Talent už válí mezi dospělými
Deník Právo, www.sport.cz - Autor: Mchal Osoba - Další velký talent českého víceboje vstupuje na vrcholnou scénu mezi dospělými. Juniorský mistr Evropy z roku 2015 Jan Doležal při domácím šampionátu sesadil z trůnu Adama Sebastiana Helceleta a osobní rekord 6021 bodů mu bohatě stačil na pozvánku do Birminghamu na halové mistrovství světa.

Letos předvedl už tři kvalitní sedmiboje. Není divu, že si závodění užívá po téměř dvouletém zdravotním trápení… „Už mě to dost štvalo. I letos jsem se bál, aby se zase něco nestalo, to už by bylo na hlavu asi moc,“ neskrývá, že má za sebou nelehké období.
„Pořád jsem trénoval, i závody v jednotlivých disciplínách byly dobré, ale před víceboji vždycky přišel nějaký problém. Byl jsem z toho přepadlý, už jsem ztrácel chuť… Ale zase co bych dělal něco jiného,“ pousměje se vyučený umělecký kovář.
Chce skončit do osmičky
Spolu s juniorským mistrem světa Jiřím Sýkorou vytvořil silné mladé vícebojařské duo pod vedením kouče Luďka Svobody a začal víc poslouchat své tělo. „Nejdu přes bolest. Když tak toho udělám míň v přípravě, ale zase budu zdravý. A také jsem zhubnul asi pět kilo a cítím se líp,“ popisuje Doležal.
Do Birminghamu jede s třetím nejlepším letošním výkonem mezi přihlášenými, ale sezónní tabulky ve vícebojích nejsou úplně vypovídající. Favorité jako Francouz Kevin Mayer či Kanaďan Damian Warner ještě letos sedmiboj neabsolvovali.
„Rád bych byl do osmého místa. Nečekám, že když zopakuju 6021 bodů, skončím třetí… Ještě k tomu výkonu můžu nějaké body přidat, rezervu jsem měl ve výšce, určitě i na kilometru. Ale také nesmím nic pokazit,“ ví.


Teď slaví titul v sedmiboji
www.idnes.cz - Autor: Radomír Machek - V loňské sezoně kvůli zraněním neabsolvoval ani jeden desetiboj a v té předloňské to bylo lepší jen o trochu. V obou letech Jan Doležal doplácel na zranění ze zimní halové sezony a nijak netají, že přišly okamžiky, v nichž přemýšlel, zda má cenu s atletikou na vrcholné úrovni dál pokračovat. Letos mu to ale zatím prochází bez potíží, navíc se k tomu přidávají výborné výkony. Cenný je především titul mistra republiky.

Téměř jistý start na světovém šampionátu v anglickém Birminghamu v sedmiboji si zajistil výborným výkonem na republikovém mistrovství, kde nejen že vyhrál, ale osobním rekordem 6 021 bodů se zařadil na čtvrté místo aktuálních světových tabulek.
Desetibojařský juniorský mistr Evropy z roku 2015, kt
erý se atletice vyučil v Hradci Králové, se po dvou letech sportovního strádání konečně chystá na první velkou akci v kariéře mezi dospělými. Po vítězství na domácím šampionátu v sedmiboji ho první březnový víkend s velkou pravděpodobností nemine světový šampionát v hale.
Zdraví vás v minulých dvou sezonách hodně trápilo a v obou případech to začalo v hale. Myslel jste na to i tentokrát?
Hrozně jsem se bál prvního dne, kdy se skáčou dálka a výška. Před dvěma lety jsem si v hale při dálce zranil stehenní sval, do toho v létě začaly achilovky a celou sezonu mě to provázelo. Loni v hale vše probíhalo suprově až do chvíle, kdy jsem si ho někde na výšce 205 centimetrů natrhl zase. A pak jsem se v létě už nerozeběhl a neabsolvoval ani jeden desetiboj.
Asi je zbytečné se ptát, co jste ty dva roky prožíval...
Hrozné trápení, už jsem někdy opravdu přemýšlel o konci, táhlo se to.
Co vám pomohlo k návratu?
S trenérem jsme zkusili něco změnit v tréninku, víc jsme začali poslouchat tělo.
A vyšlo to, jak jste se cítil po prvním dnu šampionátu, který jste opravdu ve zdraví přežil?
Spadlo to ze mě. Byl jsem zdravý a navíc měl hodně slušný počet. V té chvíli jsem věděl, že druhý den už půjde opravdu o závodění a ne jen o to, abych přežil.
Zůstaňme ještě u prvního dne, v něm zaujal hlavně váš osobní rekord 759 centimetrů v dálce. Věřil jste v takový výkon?
Už v rozcvičování jsem měl pocit, že to může být daleko, a ono to potom také vyšlo. Možná pomohlo i to, že šampionát byl na Olympu, kde trénuju a kde to dobře znám.
Osobní rekord jste skočil hned v prvním pokusu, pak už jste další dva neabsolvoval. Nechtěl jste riskovat?
Byli jsme tak s trenérem domluveni. Když to bude nad sedm a půl metru, přestanu. Taktika i proto byla taková, že do prvního pokusu dám všechno, půjdu na 110 procent. Pak už nemělo cenu pokračovat.
Dálka vám vyšla výborně, s výškou to ale bylo horší, po ní jste pustil znovu do vedení Adama Sebastiana Helceleta.
A i díky tomu jsem si také myslel, že je rozhodnuto. Říkal jsem si, že když jsem neskočil ani dva metry, tak jsem to Adamovi otevřel a že už ani nemůžu vyhrát.
Z čeho jste v této úvaze vycházel?
Hlavně kvůli tyči, která se skáče druhý den. V ní je Adam lepší, je schopný skočit pět metrů, kdežto já v ní nejsem v takové pohodě. Měl jsem pocit, že tenhle souboj vyhrát ani nemůžu.
Dopadlo to ale přesně obráceně, právě v tyči jste si udělal rozhodující náskok. Hodně vás to překvapilo?
Hodně. Adam překvapivě skončil na 460 centimetrech, zatímco já jsem se najednou dostal do pohody. Před jejím začátkem jsem věděl, že když neskočím nějakých 480 centimetrů, což je na mé poměry dost, můžu se s myšlenkami na světový šampionát rozloučit. A bylo z toho nakonec 490 centimetrů a ty poslední skoky jsem se cítil výborně.
Za dva týdny vás čeká halový světový šampionát, co do té doby chcete ještě stihnout?
Už se toho ani moc nedá. Ostatně mám letos za sebou už třetí sedmiboj, tolik jsem jich v jedné sezoně v hale nedal nějakých šest let.
O víkendu je na programu mistrovství republiky, zkusíte nějakou individuální disciplínu?
Pokud ano, tak jedině překážky. Výhodou je, že to je opět v naší domácí hale, uvidíme ale, jak se budu cítit. Zvlášť achilovky musím šetřit. A pak už budou jen dva týdny připravit se na Birmingham.


Jan Doležal
Jedenadvacetiletý desetibojař z Třebechovic strávil mládežnická léta v Sokole Hradec Králové, poslední tři sezony závodí za Olymp Praha.
Už v mládežnických kategoriích se prosazoval i na mezinárodních závodech, v roce 2013 byl v desetiboji třetí na mistrovství světa do 17 let, o dva roky později získal juniorský titul mistra Evropy.
Poslední dvě sezony ho brzdila zranění, kvůli kterým závodil minimálně, loni v létě vůbec ne.
Na víkendovém mistrovství republiky ve vícebojích ale ovládl sedmiboj, výkonem 6 021 bodů si zároveň řekl o start na březnovém halovém mistrovství světa.


Překvapení v sedmiboji
www.idnes.cz - Autor: ČTK - Jan Doležal se stal novým českým mistrem v atletickém sedmiboji. Na halovém šampionátu v pražské Stromovce ovládl dvoudenní klání v osobním rekordu 6021 bodů, kterým se zařadil na čtvrté místo letošních světových tabulek. Jednadvacetiletý juniorský mistr Evropy v desetiboji z roku 2015 porazil o 70 bodů obhájce prvenství a domácí jedničku posledních let Adama Sebastiana Helceleta. Stal se také šestým Čechem v historii s šestitisícovým výkonem.

Vyrovnaný souboj rozhodl skok o tyči, ve kterém Doležal výkonem 490 cm předčil Helceleta o 30 centimetrů a 90 bodů. Jeho maximem na halovém MČR bylo dosud třetí místo z roku 2015.
Helcelet usiloval o čtvrtý titul za sebou a pátý celkově, čímž by se osamostatnil v čele historických statistik před Romanem Šebrlem. Letošní maximum si vylepšil o 35 bodů a je desátý na světě.
Bronz obhájil Marek Lukáš, který vybojoval medaili už šestým rokem po sobě. V roce 2014 slavil titul.

Halové MČR v atletických vícebojích v Praze
Muži - sedmiboj
:
1. Doležal 6021 (60 m: 7,01 - dálka: 759 - koule: 14,31 - výška: 199 - 60 m př.: 7,96 - tyč: 490 - 1000 m: 2:49,42)
2. Helcelet 5951 (7,05 - 741 - 14,65 - 205 - 7,97 - 460 - 2:48,98)
3. Lukáš (všichni Olymp Praha) 5824 (7,06 - 722 - 14,41 - 193 - 8,07 - 480 - 2:47,62)


Helcelet, nebo Doležal?
www.atletika.cz – Autor: Petr Jelínek - O nadcházejícím víkendu proběhne v pražské hale ve Stromovce halové mistrovství České republiky ve vícebojích a na startu se sejde téměř kompletní domácí elita. Favority jsou Adam Sebastian Helcelet a Jan Doležal. Chybět bude jen loňský mistr Evropy do 23 let Jiří Sýkora. Pro naše vícebojaře se jedná o poslední možnost, jak se pokusit o nominaci na halový světový šampionát v Birminghamu.

Hlavním favoritem mužského závodu je Adam Sebastian Helcelet, který bude usilovat o svůj čtvrtý halový titul v řadě. Vícebojařskému šampionátu kraluje nepřetržitě od roku 2015. K tomu má ve své sbírce ještě jedno prvenství z roku 2013 a dvě stříbra z let 2011 a 2012, kdy mu byl přemožitelem Roman Šebrle. Při svém loňském primátu posbíral celkem 6188 bodů, což je historicky druhý nejlepší součet v rámci vícebojařského mistrovství. V tomto ohledu je lepší pouze Tomáš Dvořák se svým výkonem 6211 z roku 1997. Helcelet již absolvoval svůj první letošní sedmiboj na mezistátním utkání v Madridu, kde obsadil druhou příčku za 5916 bodů. Jeho bodové ambice jsou ovšem rozhodně vyšší. „Po mezistátním utkání by měla jít výkonnost nahoru. Bude to druhý sedmiboj a neměl bych se cítit tak unavený. Každopádně prioritou je splnění nominačního požadavku pro start na HMS. Důležité bude, abych se nevypráskal na republice jako minulý rok. Rád bych předvedl nejlepší výkon až na mistrovství světa. Zdravotně jsem na tom dobře, i když mám zataženější tříslo, do kterého jsem dostal křeč na kilometru při mezistátním utkání. Věřím, že to bude dobrý víceboj s kvalitními výkony, protože ostatní kluci jsou na tom také dobře,“ uvedl.
Mezi kandidáty na zisk cenného kovu patří rozhodně Jan Doležal. Ten už jednou na halovém vícebojařském šampionátu vystoupal na bronzový stupínek. Stalo se tak v roce 2015. V následujících dvou halových sezónách ho ovšem trápila zranění, i když se nacházel v nadějné formě. Pro Doležala se bude jednat již o letošní třetí víceboj. Ten první poskládal již v úvodu sezóny v Jablonci a byl z toho nový osobní rekord 5879 bodů. Na mezistátním utkání v Madridu pak jeho součet činil 5809 bodů a obsadil čtvrté místo. Cíl pro mistrovský závod je jasný. „Na víkend se hodně těším. Vzhledem k předchozím závodům by to mohlo být zajímavé. Nechci to nějak zakřiknout, ale nic mě nebolí a cítím se dobře. Doufám, že bych si mohl vylepšit osobní rekord a pokusím se i atakovat limit pro účast na HMS,“ věří.
Zkušeným matadorem domácích vícebojařských šampionátů je Marek Lukáš. Ten na těch halových nechyběl v posledních pěti letech ani jednou na stupních vítězů. V roce 2014 dokonce přerušil mistrovské kralování Adama Sebastiana Helceleta. Letos by rád minimálně zopakoval bronz z loňského roku. I on se představil na mezistátním utkání v Madridu. S bolavými zády posbíral 5446 bodů, což je výkon, který by jistě rád výrazně vylepšil. Potrápit by ho mohl jeho tréninkový kolega Ondřej Kopecký, který loni vylepšil rekord mistrovství v kategorii juniorů a letos na mezistátku při svém prvním dospělém víceboji Markovi zdatně šlapal na paty, když posbíral 5367 bodů.


Smutný hrdina Svoboda
www.ČTK – Autor: Petr Sznapka - Petr Svoboda byl po finálovém běhu na 60 metrů - překážek nejsmutnějším vítězem na halovém mítinku v Ostravě. Místo oslav skryl hlavu v dlaních, sedl si s bolestivou grimasou na zem a chytil se za levé tříslo. Nyní bude čekat, zda ho další zdravotní lapálie nepřipraví o start na halovém mistrovství světa v Birminghamu. Časem 7,51 sekundy ze sobotního závodu v Jablonci je přitom Svoboda aktuálně druhým mužem letošních světových tabulek.

Poprvé tříslo trochu ucítil hned na druhé nebo třetí překážce, ale to ještě nepovažoval za vážný problém. "Nevěděl jsem, jestli je to náraz od překážky, nebo svalové. Pokračoval jsem, na čtvrté, páté jsem ucítil to, co už párkrát dříve a s čím jsem normálně bez bolesti doběhl," vyprávěl novinářům.
Kritický okamžik přišel při došlapu za pátou překážkou, kdy mu v třísle začalo cukat. "Natržené to asi nebude úplně, protože jsem doběhl. Ale něco se tam stalo. Nevím, teď budu bojovat o to, abych mistrovství světa vůbec stihl," řekl posmutněle.
Chtěl za každou cenu vyhrát, proto závod doběhl. "Zachoval jsem se jako hloupý sportovec. V tu chvíli mě to tak nelimitovalo, nebyla to bolest, jako by tam jen něco přeskočilo. Sám nevím, jak je to vážné, to zjistím až zítra," uvedl bronzový medailista z loňského halového mistrovství Evropy.
Letos do sezony vstoupil ještě rychlejším časem, než byl jeho bronzový výkon z Bělehradu, a myslel hodně vysoko. "Věřil jsem, že český rekord nebude jediná stanice, kde se zastavím," řekl Svoboda, jehož české maximum z roku 2010 má hodnotu 7,44. To bylo ještě před vleklými problémy s achilovkou, kvůli kterým přišel o OH v Londýně a po zánětu v roce 2013 málem i o nohu.
Na dráhu se vrátil před čtyřmi lety a loni comeback završil halovou medailí. V Ostravě vyhrál rozběh za 7,56, ale čekal ještě víc. "Upřímně, chtěl jsem běžet pod 7,50 už v rozběhu. Ale tam jsem kopl do první překážky a za poslední jsem zapadl. Cítím formu obrovskou," prohlásil.
Finálové sekundy jeho pocity změnily. "Teď nevím, jak to bude vypadat. Na to, jak jsem měl v hlavě našlápnuto, mě to mrzí," dodal třiatřicetiletý překážkář.


Strana 1 z 65První   Předchozí   [1]  2  3  4  5  6  7  8  9  10  Další   Poslední