Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních pěti letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Pod dohledem Šebrleho
www.idnes.cz -Autor: Matěj Tomíček - Roky to byla pro Čechy výsostná disciplína. Taková, ze které Roman Šebrle s Tomášem Dvořákem pravidelně přiváželi nejcennější medaile z velkých akcí. Ta doba je dávno pryč. Hledá se nástupce. Jan Doležal jím může být. Zažil desetiboj, na který tak dlouho čekal. Takový, ve kterém byl pyšný na každou disciplínu.

Jak by taky ne, vždyť dvaadvacetiletý Doležal si hned ve čtyřech vylepšil osobní rekord a celkově nastřádal největší bodový součet v životě. I přes tropické počasí, které na Olympijském stadionu panovalo, se podruhé ve své kariéře dostal přes osm tisíc bodů.
„Z tohohle šampionátu budu odjíždět nadmíru spokojený. Přijížděl jsem papírově jako jeden z nejhorších, pátý od konce. A teď jsem ze třiceti lidí osmý,“ zářil za cílem Doležal.
To už měl za sebou vítězné kolečko, které tradičně absolvují všichni atleti, kteří desetiboj dokončili.
„A to bylo neskutečné. Tu energii, kterou jsme nechávali na stadionu, nám teď diváci vraceli zpátky. Tím, že Arthur (Abele) vyhrál doma, byl řev o to větší. Nezažil jsem, že by si to lidé takhle užívali. Bylo to nejlepších pět minut tohohle desetiboje,“ popisoval s úsměvem.
Zvítězila všestrannost
V mládí kombinoval tenis s basketbalem, ale už v sedmi letech se z rodných Třebechovic díky kamarádovi ze školy vydal za atletikou do nedalekého Hradce Králové.
Tady do sebe cpal atletické základy a také zjišťoval, že jedna disciplína je pro něj jednoduše málo.
„Mám rád všestrannost a baví mě víc věcí. Upínat se k jedné disciplíně se mi ze začátku nechtělo. Bavilo mě na závodech hodit koulí a pak si k tomu ještě něco zaběhnout, nebo skočit,“ popsal své začátky pro atletiku.cz.
Bavilo ho to také proto, že byl odmala úspěšný.
Na světovém šampionátu do 17 let získal bronz, na juniorském mistrovství Evropy před třemi lety dokonce zlato. Tehdy zazářil tak, že dokonce atakoval osmitisícovou hranici.
Přestěhoval se do Prahy a věřil, že výkonnost bude dál strmě růst.
Místo toho se na dva roky úplně zastavila.
Trápila ho totiž zranění. V loňské sezoně kvůli natrženému stehennímu svalu neabsolvoval ani jeden desetiboj.
I proto přemýšlel, že s atletikou sekne. Že se vydá jinou cestou.
„Vážně, bylo to trápení. Už jsem opravdu přemýšlel o konci, táhlo se to,“ vzpomínal na nelehké období.
Chtělo to změnu. S trenérem začali více poslouchat jeho tělo a najednou to šlo.
Do letošní halové sezony poprvé vstupoval bez bolístek a hned si vylepšil osobní rekord v sedmiboji. Stal se republikovým šampionem a na halovém mistrovství světa v Birminghamu skončil devátý.
I do Berlína odjížděl s tajnou touhou - skončit v nejlepší desítce.
„Tuhej jak broky“
Oba dva dny - v úterý i ve středu - se vícebojaři museli popasovat s teplotami přesahujícími 30 stupňů.
„To bylo otřesný. Jsem úplně vyřízenej,“ vyprávěl Doležal po závěrečné patnáctistovce, kde ze sedmého místa klesl na osmé. „Chtěl jsem běžet pod 4:38, ale po 300 metrech jsem věděl, že jsem tuhej jak broky, že to bude boj, abych to doběhl tak, jak chci.“
Ale doběhl, na rozdíl od velkých favoritů, kteří se v Berlíně trápili.
Mistr světa a stříbrný muž olympiády Kevin Mayer skončil už po druhé disciplíně, když v dálce třikrát přešlápl. Obhájce zlata Thomas van der Plaetsen zase po nepovedeném startu desetiboj po prvním dnu vzdal.
To Doležal se pořád držel a kosil jednu disciplínu za druhou.
Po prvním dnu byl čtrnáctý, překonal osobní rekord ve výšce a i další disciplíny zvládl solidně. I proto si dovolil vyslovit přání: „Chci zaútočit na hranici osmi tisíc bodů. Vím, že druhý den mám stabilní.“
Nebyly to plané řeči, on ho stabilní opravdu měl.
A nejen to. Ve třech disciplínách z pěti si vylepšil osobní maximum!
„Šel jsem do toho ještě s větší dravostí než včera. Začal jsem solidními překážkami, disk mě zahřál u srdce, protože jsem nevybouchnul. Tyč byla stabilní, každý závod skáču kolem 480 centimetrů a výš. Oštěp byl super na to, že to byla prasárna. A patnáctka? To už byl prostě závěr,“ usmíval se šťastný Doležal.
Toho do Berlína přijel podpořit také jeho idol, olympijský šampion z Atén a bývalý světový rekordman Roman Šebrle.
„Chci mu strašně poděkovat. Psychicky mě nakopnul, hodil jsem pak v oštěpu osobák, i když to technicky nebylo nejlepší. Bylo pro mě úžasné vědět, že tam je. Když vám radí váš největší idol, to vás posune. I kdybych nechtěl, tak ten osobák musím hodit,“ povídal.
Před závodem netušil, že se na něj bývalý mistr světa přijede do Berlína podívat.
„Dozvěděl jsem se to až v průběhu dne. S trenérem jsme mu zkusili zavolat, jestli by neměl chvilku. A on si ji udělal. Jsem mu za to strašně vděčný,“ říká Doležal.
Osmým místem na evropském šampionátu si vylepšil osobní maximum mezi elitou.
Po dvou letech, kdy ho srážela zranění, ukázal, že může být budoucností českého desetiboje. Musí mu jen vydržet zdraví.
„To osmé místo je pro mě zadostiučinění jako prase, lepší slovo mě nenapadlo,“ smál se. „Snažil jsem se v poslední době i zhubnout, i když miluju jídlo. Byla to snad ta nejhorší věc na světě. Ale teď to za to stojí a užívám si to.“
Právem, nutno dodat.


Alespoň malá česká radost
www.sport.cz - Auotr. Michal Osoba - Berlín - Není ji zatím mnoho, ale občas radost propukne i v české atletické výpravě. V Berlíně se o ni postaral Jan Doležal. Bývalý juniorský mistr Evropy ve 21 letech absolvoval první desetiboj na velké seniorské akci a hned z toho bylo velmi pěkné osmé místo a osobní rekord 8067 bodů. Osmitisícovou metu překonal po letošním mistrovství republiky podruhé v kariéře.

Povedený debut na velké letní akci, co říkáte?
Z tohohle šampionátu budu odjíždět nadmíru spokojený. Přijížděl jsem papírově asi jako sedmý od konce a nakonec jsem z 28 lidí osmý. Mám velkou radost, i když jsem zase dělal chyby. Ještě se musím naučit závodit a v každé disciplíně vydolovat to, co se mi povedlo jen v pár.
Sledoval jste, jak vám body postupně přibývají a vy stoupáte pořadím?
Začal jsem to řešit po tyči, kdy jsem viděl, že se posouvám nahoru. Před oštěpem jsem věděl, že pro osm tisíc potřebuju hodit 61 metrů a běžet patnáctistovku za 4:38. Byl tam se mnou Roman Šebrle, kterému chci strašně moc poděkovat. Psychicky mě jako můj idol nakopnul, hodil jsem si osobák.
Co jste s olympijským vítězem rozebírali?
Techniku, dával mi nějaké rady. Ale mně šlo spíš o to, že tam byl. A když mně jako klukovi, ještě žádnému velkému desetibojaři, radí bývalý světový rekordman, můj největší idol? To vás posune. I kdybyste nechtěli, musíte hodit osobák.
Věděl jste předem, že Šebrle za vámi k sektoru dorazí?
Dozvěděl jsem se to až v průběhu dne. S trenérem jsme mu zkusili zavolat, jestli by neměl chvilku, a on si ji udělal. Za to jsem mu strašně vděčný.
Jak jste snášel na ploše dva dny úmorných veder? Deset závodníků nedokončilo…
To bylo otřesné, jsem úplně vyřízený. Na patnáctistovce jsem chtěl lepší čas, ale když jsem se rozeběhl, po 300 metrech už jsem věděl, že jsem tuhej jak broky.… Ale můj třetí desetiboj sezóny, osobák, top ten, co víc si můžu přát?
Odměnou vám bylo i čestné kolečko s ostatními vícebojaři, zaplněný stadión aplaudoval zlatému Abelemu…
To bylo neskutečné. Při tom kolečku nám lidi energii, kterou jsme nechávali na stadiónu, vraceli zpátky. Bylo silné, jak Arthur vyhrál doma, nezažil jsem, že by si to lidi takhle užívali. Bylo to nejlepších pět minut z tohohle desetiboje.
Láká vás ještě jeden desetiboj? V Talence byste v součtu s Berlínem a Götzisem mohl usilovat o slušný výsledek i ve vícebojařské challenge.
Trenér mě láká, nechci nic zavrhovat. Teď je to možná spontánní reakce po doběhu, ale já jsem úplně hotový. Potřeboval bych chvíli nechat tělo být. Vím, že když jedu až moc, tak mě můžou začít bolet achilovky a já se nechci zase trápit se zdravím. Ale kdybych udělal 8000 bodů ještě v Talence, můžu být hodně vysoko, a to by bylo završení téhle sezóny na jedničku třikrát podtrženou.
Vy jste si v předchozích dvou letech také užil se zdravím své. Cítíte zadostiučinění?
Je to zadostiučinění jako prase, nenacházím lepší slovo… Člověk kolikrát nevidí, co jako sportovci necháváme na stadionu, pak to chceme prodat na velkých akcích, někdy se to nepovede a lidi to hodnotí, že jsme vybouchli. Ale já myslím, že pro úspěch děláme všechno. Dokonce jsem se snažil i zhubnout, i když miluju jídlo. To byla snad nejhorší věc na světě. (úsměv) Ale teď to za to stojí.
Reprezentační kouč Tomáš Dvořák se v textu na webu Bez frází vyjádřil o vaší generaci vícebojařů s Adamem Sebastianem Helceletem a Jiřím Sýkorou
, že máte potenciál na velké body, ale nemáte na to koule. Chcete mu dokázat, že se mýlí?
Já myslím, že to v sobě mám, ale má pravdu, že ještě nemám koule dělat některé věci na sto procent, jako se povedlo pár tady. Ale snad vidí, že jsem se snažil, udělal jsem maximum a mám teď svědomí čisté.


Můj idol mě tu nakopl
www.isport.bles.cz - Autor: Romana Barboříková - Nenápadně se posouval pořadím, až z toho bylo nakonec osmé místo a nový osobní rekord 8067 bodů. Desetibojaři Janu Doležalovi k tomuto výkonu pomohla i přítomnost jeho velkého vzoru Romana Šebrleho. „Psychicky mě jako můj idol nakopnul, hodil jsem si osobák v oštěpu, u kterého byl,“ rozplýval se dvaadvacetiletý atlet. A okomentoval i vyjádření Tomáše Dvořáka, že dnešní desetibojaři nemají koule na to dělat velké body.

Po českém smutku, kdy během středečního večera na atletickém mistrovství Evropy v Berlíně nepostoupili Zuzana Hejnová ani Pavel Maslák a Radek Juška skončil ve finále dálkařů poslední, byl konečně alespoň trochu důvod k radosti. Desetibojař Jan Doležal ukázal svůj všestranný talent a v soutěži, ve které zvítězil domácí závodník Arthur Abele (8431 bodů), vybojoval osmé místo a zároveň si vylepšil osobní rekord z 8033 z letošního června na 8067 bodů.
„Z tohohle šampionátu budu odjíždět nadmíru spokojený. Přijížděl jsem papírově jako jeden z těch horších a ze třiceti lidí jsem byl nakonec osmý. Nemůžu být nespokojený. Můžu říct, že jsem byl osmý v závodě, kde byl Kevin Mayer (úřadující mistr světa v Berlíně nedokončil – pozn. red.), to je super, ne? Mám velkou radost. Sice jsem zase dělal chyby, ale ještě se musím naučit závodit a v každé disciplíně vydolovat to, co se mi povedlo jen v pár,“ vyprávěl spokojeně juniorský mistr Evropy z roku 2015.
K dobrým výkonům mu pomohla i přítomnost stále aktuálního evropského rekordmana Romana Šebrleho, který byl druhý den desetibojařských soutěží přímo na stadionu a snažil se Čechům pomoci svými radami. „Dozvěděl jsem se až v průběhu dne, že tady je. S trenérem jsme mu zkusili zavolat, jestli by neměl chvilku, a on si ji udělal. Za to jsem mu strašně vděčný,“ vyprávěl Doležal.
„Dával mi nějaké technické rady. Mně šlo spíš o to, že tam byl. A pro mě jako kluka, ne ještě žádného velkého desetibojaře, to je... Prostě když vám radí bývalý světový rekordman, teď už teda jenom evropský rekordman, je to skvělé. Je to můj největší idol. Co k tomu říct. To člověka posune. I když by člověk nechtěl, tak musí hodit osobák,“ dodal ještě ke svému osobnímu rekordu v oštěpu (62,67 m).
Doležal patří k nové nadějné české desetibojařské generaci. Ovšem jeden z jejich předchůdců, rovněž bývalý světový rekordman a nyní šéftrenér národního atletického týmu Tomáš Dvořák je skeptický, že by z této generace mohl vzejít další rekordman. „Vím, že aktuálně máme minimálně tři chlapy, Adama Sebastiana Helceleta, Jirku Sýkoru a Honzu Doležala, kteří mají potenciál dělat velké body. Jenže na to nemají koule,“ řekl pro web Bezfrazi.cz.
Doležal je ale přesvědčený, že mu to časem vyvrátí. „Myslím, že to v sobě mám. Ale má pravdu, že ještě nemám koule na to některé věci dělat tak na sto procent, jako jsem udělal jenom pár tady. Ale snad vidí, že jsem se snažil, udělal jsem pro to maximum, co šlo a já mám teď svědomí čistý.“


Podporoval i ho Šebrle
www.sport.aktuálně.cz - Autor: ČTK - Berlín - Desetibojař Jan Doležal po osmém místě na mistrovství Evropy děkoval za podporu i někdejšímu světovému rekordmanovi Romanu Šebrlemu, který s ním dnes přímo na stadionu v Berlíně komunikoval. Radil mu při oštěpu a také díky tomu si Doležal vylepšil osobní rekord na 62,67 metru.

"Psychicky mě jako můj idol nakopnul, hodil jsem si osobák a technicky to nebylo nejlepší," líčil po závodě. Olympijský vítěz z Atén mu dával technické rady. "Mně šlo spíš o to, že tam byl. A pro mě jako kluka, ne ještě žádného velkého desetibojaře, to je něco. To člověka posune. I kdyby nechtěl, tak musí hodit osobák," svěřil se jednadvacetiletý český reprezentant.
Juniorskému mistru Evropy z roku 2015 se letos daří. Na Kladně poprvé v životě překonal osmitisícovou hranici a dnes svůj osobní rekord vylepšil na 8067 bodů. A cítí, že už teď má potenciál posunout ho ještě výš. I v desetiboji na ME totiž cítil rezervy. "Já si myslím, že kdyby se povedl ten víceboj se vším všudy, že bych si řekl: 'Jo, tady jsem nepokazil vůbec nic', tak musím udělat k 8300. Věřím tomu," prohlásil.
Největší bodový přísun i psychické povzbuzení mu přinesly výška, čtvrtka a hlavně disk. Právě zásluhou disku vyhrál juniorské ME, ale letos v Götzisu si v této disciplíně dobře rozjetý závod pokazil. "Nevěděl jsem, co od toho čekat, hrozně jsem se bál. Bylo to necelých 46 metrů a druhý nejlepší výkon ze startovního pole, což pro mě znamená strašně moc, i když to není výkon světové kvality. Pro mě to znamenalo hodně," řekl k dnešnímu vystoupení v diskařském kruhu.
Celé dva dny se stejně jako jeho soupeři potýkal s vedrem. "To bylo otřesný. Já jsem úplně vyřízenej," řekl. Podepsalo se to i na jeho závěrečné patnáctistovce, ve které nejprve chtěl běžet na čas pod 4:40. "Ale prostě jsem se rozeběhl a po 300 metrech už jsem věděl, že jsem tuhej jak broky a že to bude boj doběhnout tak, jak chci."
Nakonec běžel 4:41,27 a pak ještě našel síly absolvovat s desetibojaři tradiční čestné kolo. To mělo na Olympijském stadionu mimořádnou atmosféru, protože vyhrál domácí Arthur Abele. "Teď už jsem na tom dobře, ale to kolečko bylo fakt o tom, že nám tu energii, kterou jsme nechávali na stadionu, vraceli lidi zpátky. Bylo silné, jak Arthur vyhrál na domácím stadionu, byl to řev. Nezažil jsem, že by si to lidi takhle užívali. Vrátili mi všechno, co jsem tady nechal. Bylo to nejlepších pět minut z tohohle desetiboje," líčil nadšeně Doležal.
Po zdravotních problémech v posledních dvou letech si povedené vystoupení na ME užíval. "Je to zadostiučinění jako prase, nenašel jsem lepší slovo pro to. Udělal jsem pro to hodně, snažil jsem se i zhubnout, i když miluju jídlo. To byla snad nejhorší věc na světě. Ale teď to za to stojí a užívám si to. Asi nejlepší sezona vůbec, i s porovnáním té mistrovské z juniorů," rozplýval se.

Trenér Ludvík Svoboda ho láká, aby jel ještě na vícebojařský mítink do Talence, který se uskuteční 15. a 16. září. "Nechci nic zavrhovat. Teď je to možná spontánní reakce po doběhu, ale já jsem úplně hotový. Potřeboval bych teď chvíli nechat to tělo být. Vím, že když jedu až moc, tak mě z toho můžou začít bolet achilovky a já se nechci zase trápit se zdravím. Hlavně chci zregenerovat, a když budu mít síly, tak proč ne," přemítal šťastný Doležal. Překonat v Talence 8000 bodů by ho ale lákalo. "Bylo by to završení téhle sezony na jedničku třikrát podtrženou."


Moje možnosti se zase rozrůstají
www.idnes.cz - Autor: Eva Streichsbierová - Na první polovinu roku 2018 nebude mít v budoucnu zrovna nejlepší vzpomínky, neustále totiž řešil bolest zad. Až teprve v posledních týdnech se začíná situace lepšit a vícebojař Jiří Sýkora už zase vidí svoji atletickou budoucnost v podstatě optimističtějších obrysech.

„Teď už je to dobrý, ale musím přiznat, že byly chvíle, kdy jsem z toho všeho byl už docela dost špatný,“ přiznal třiadvacetiletý rodák z Třebíče. „Nejhorší bylo, když jsem přišel na stadion a věděl, že nemůžu dělat skoro nic, zatímco všichni ostatní si dělali, co chtěli,“ svěřil se.
Našli lékaři příčinu těch vašich potíží?
Problém je ten, že mám nedovyvinutý jeden obratel, což už se nikdy nespraví, ale teď byl navíc nějak vysunutý. Snažil jsem se to spravit cvičením, ale nějaké zásadní zlepšení nepřišlo.
Kdo vám tedy nakonec nejvíc pomohl?
Vyhledal jsem chiropraktika Milana Javanského a ten mi obratel nějakým způsobem vrátil zpátky. Prostě po několika procedurách to najednou přestalo bolet, takže teď postupně začínám dělat věci jako předtím.
Asi je to velká úleva, nemám pravdu?
Obrovská, protože to celé trvalo už moc dlouho. Vlastně od Nového roku až do půlk
y července. Vždycky, když už jsem se dostával do nějakého tempa, vrátilo se to. Bylo to jako kolovrat. V podstatě jsem měl housera, takže jsem sotva chodil. Strašný.
Jak jste trávil dny, když vám záda nedovolovala nějaký větší pohyb?
Dělal jsem prostě jen to, co jsem mohl. Třeba jsem zahrádkařil. (usmívá se)
S bolavými zády jste okopával záhony?
(směje se) V mém případě je to zahrádkaření v hodně velkých uvozovkách, protože mám jenom jeden záhon, který má tak metr na metr.
Co se dá na takovém prostoru vypěstovat?
Jedna okurka, dvě rajčata a dvě cukety.
To zrovna není počet na nějaké velké uskladňování...
Za rok to vydá na jeden oběd. (směje se)
Vždycky jste měl kladný vztah k práci na zahrádce? Už jako malý kluk?
Docela jo. Ovšem když to bylo povinné, jako že jsem musel doma každý den něco takového dělat, tak to musím přiznat, že mě nebavilo. To až teď, když si sám po troškách něco kutím.
Zahrádkaření na malém záhonu vás asi nemohlo zaměstnat na moc dlouho, zkoušel jste se aspoň nějak udržovat v kondici? I když s bolavými zády se zrovna moc cviků dělat nedá, nebo se pletu?
To víte, že jsem se snažil, ale chiropraktik měl takovou metodu, že mě vždycky napravil a já pak tři dny nemohl dělat vůbec nic. A vzhledem k tomu, že jsem ho navštěvoval každý druhý týden, bylo toho volna fakt hodně. Zkoušel jsem aspoň nějaké výlety, na které během sezony jinak nemám čas.
Jinými slovy jste zabalil svůj foťák a vyrazil lovit snímky do přírody?
Přesně tak, kochal jsem se přírodou. Do zahraničí jsem ale kvůli tomu nejel, kempoval jsem jen tady po Česku.
Když se vrátíme zpátky k atletice, tak musíme připomenout, že už v pondělí 6. srpna začíná v Berlíně mistrovství Evropy. Budete sledovat šampionát aspoň v televizi?
Určitě ano, ale že bych u ní seděl od rána do večera, to zase ne. Mám vymyšlené i jiné aktivity. Každopádně se dívat budu, protože mě atletika pořád hodně zajímá.
Předpokládám, že hlavní pozornost budete soustředit na desetiboj, ale jaké další disciplíny si určitě nenecháte ujít?
Mě vždycky zajímají ty, kde startují Češi. A nemusí to být jen atletika, sleduju i fotbal nebo hokej. Hlavně když jsou tam naši. Zbytek mě moc nezajímá.
Limit pro účast v Berlíně splnil také Petr Svoboda, který ale nakonec stejně jako vy musel kvůli zdravotním problémům předčasně ukončit letní sezonu. Vypadá to, že kluci z Třebíčska neprožívají zrovna dobrý rok. Že by nějaká špatná zóna?
Těžko takhle říct, ale možná že od Dukovan něco špatného zaválo. (směje se)
Vracíte se teď domů na Vysočinu častěji, nebo trávíte dny pořád hlavně v Praze?
Přesně tak, jsem spíš v Praze. Už taky proto, že mám blízko stadion. Dělám věci, které můžu, při kterých mě nebolí záda. A naštěstí se teď konečně moje možnosti už zase rozrůstají.


Potřebuji doladit překážky
www.idnes.cz - Autor: Radomír Machek - Už více než měsíc si Jan Doležal užívá pocit domácího desetibojařského šampiona. Stal se jím na konci června v závodě, v němž poprvé v kariéře překonal 8 000 bodů a tím také hranici, kterou se vstupuje mezi elitu.
Na doslovné užívání ale nemá v těchto dnech moc času. Už za pár dnů totiž v Berlíně začne mistrovství Evropy, na kterém se borec pražského Olympu, který atleticky vyrostl v hradeckém Sokole, chce znovu posunout blíž ke světové špičce.

„Kdyby to vyšlo, mohlo by z toho být třeba přes 8 100 bodů,“ míní poté, co na víkendové Velké ceně Nového Města nad Metují absolvoval dvě disciplíny. Nejprve běh na 110 metrů překážek, potom hod oštěpem.
Jak jste se svými výkony, i vzhledem k Berlínu, spokojen?
Jsem, oba byly solidní, zůstaly jen kousek za tím nejlepším, co se mi v obou disciplínách letos povedlo, což je před Berlínem nadějné. Přitom právě překážky a oštěp jsem na domácím šampionátu zkazil. Třeba v oštěpu jsem letos hodil už 62 metrů, tady také přes 60, ale na domácím šampionátu jen 56 metrů.
Proč jste si vybral v Novém Městě právě tyto dvě disciplíny, mohl jste jít třeba na dálku?
Překážky i proto, že jsem je od mistrovství republiky neběžel. A dálku jsem skákal v týdnu na mítinku v Táboře. Konečně jsem se jakž takž do ní trefil, i když ještě ne tak, jako se mi to povedlo v zimě.
K závodění jste se vrátil poté, co jste vyhrál domácí šampionát a zároveň si zajistil start na mistrovství Evropy. Jak jste si měsíc v pozici osmitisícovkaře užil?
Ten pocit je fajn, ale sezona jde dál. Potřeboval jsem dotrénovat objemy, což se také stalo, proto teď ještě trochu vstřebávám únavu. I proto jsem za výkony v Novém Městě rád, protože jsem se předtím necítil úplně stoprocentně.
Mistrovství Evropy se blíží, mezitím je v programu ještě víkendový domácí šampionát, který proběhne v Kladně. Co vás čeká ještě před Berlínem?
Mistrovství republiky určitě absolvuji, to bude ale naposledy, kdy budu před Evropou závodit. Ostatně za pár dnů po Kladně už jedeme.
Jakou disciplínu si na víkendovém šampionátu vyzkoušíte?
Znovu to budou překážky. Jak jsem říkal, dlouho jsem je neběžel, potřebujeme je doladit.


Svoboda stojí před rozhodnutím
www.idnes.cz - Autor: Eva Streichsbierová - Limit pro start na srpnovém atletickém mistrovství Evropy v Berlíně splnil, ale možná se na něj nakonec nepodívá. Třiatřicetiletého českého překážkáře Petra Svobodu totiž znovu zlobí zdraví.

Vyjmenovat všechny dosavadní zdravotní lapálie Petra Svobody by zabralo spoustu času. Vždycky, když už to vypadá, že je všechno v pořádku, objeví se další potíž. Aktuálně řeší atlet z Budišova na Třebíčsku trable s achilovkou.
„Něco málo jsem si s ní udělal po závodech Praga Academica,“ svěřil se třiatřicetiletý překážkář, jehož největším dosavadním úspěchem v kariéře je titul halového mistra Evropy z roku 2011.
Když se v souvislosti s vaším jménem začne mluvit o zraněné achilovce, nevěstí to většinou nic dobrého...
Tentokrát to ale není ta operovaná noha. Teď jde o tu, která dostávala tři roky na zadek. Kulhal jsem na ní, zatěžoval ji, prostě jsem jí strašně ubližoval. A tohle je daň, kterou za to platím.
Jak konkrétně vás současné zranění limituje?
Podle doktora by mělo být všechno v pořádku, ale já cítím takovou mírnou bolest. Pořád věřím, že to bude dobrý, jenže se děje úplně to stejné, co se mi dělo kdysi s tou první achilovkou. Proto jsem tak vyděšený
Znamená to, že je v ohrožení váš start na evropském šampionátu v Berlíně, který začíná přesně za měsíc?
Momentálně jsem na soustředění, kde se snažím nohu rozpohybovat. Zkusím start na Velké ceně Tábora a pak se uvidí. Zatím nicméně moc optimistické zprávy nemám.
Takže zvažujete možnou absenci v Německu?
Když to nepůjde, udělám to jako Adam Helcelet (český vícebojař - pozn. red.), vynechám letní sezonu a budu se soustředit na halovou. Už taky proto, že halovou mívám většinou lepší. Ale pořád je to jenom teoretická varianta. Uvidíme, co bude. Já se neumím vzdávat.
Za ta léta už jste si navíc na nějakou tu bolest zvykl. Nemám pravdu?
(usmívá se) Ano, myslím, že s bolestí už umím docela obstojně bojovat. Ale tentokrát nechci nic lámat přes koleno. Raději budu připravený a zdravý na halu.
Říkal jste, že se snažíte nohu i přes mírnou bolest rozpohybovat, neměl byste si ji spíš hýčkat?
My spolu psychologicky rozmlouváme. Ptám se jí třeba, proč mi tohle dělá, když na to přece máme a můžeme hodně dokázat. (usmívá se) Já věřím, že to bude dobrý, ale možná jsem ji předtím opravdu trochu přetrénoval. Víte, když má člověk formu, tak jen těžko hledá hranici. I když už jsem takový matador.
Loni na podzim jste si přitom pochvaloval, že vaše tělo a vy konečně táhnete za jeden provaz...
Jenže s tím táhnutím za jeden provaz je to tak, že si jeden vždycky musí odpočinout. No a tentokrát právě odpočívá moje achilovka. (směje se) Přitom já jsem pořád plný síly.
Nicméně už je vám třiatřicet let...
To je pravda, ale cítím se na pětadvacet. Kdyby mě zrovna nebolela ta achilovka, tak jsem v plném tréninku, závodím, prostě jsem maximálně vytížený. Myslím, že věk je hodně o hlavě. Zkrátka ve chvíli, kdy si člověk přizná, kolik mu je, tak se tak začne cítit. Tomu já věřím.
Pomáhá vám v tomhle směru, že se připravujete ve skupině trenéra Luďka Svobody s převážně o dost mladšími kolegy?
Jasně. Jsem pořád v mladém kolektivu, což mě omlazuje. Ale hlavně moje plány jsou pořád tak nadnesené, že si nemůžu dovolit o sobě pochybovat jen kvůli tomu, že jsem o trochu starší než ostatní. Dokud jsem konkurenceschopný, jedu dál. Věk neberu jako adekvátní kotvu, která by mě měla přesvědčit, abych skončil. Jestli někdy začnu o konci uvažovat, tak jenom kvůli zdraví.
Zmínil jste, že vaše současné problémy s achilovkou začaly po mítinku Praga Academica. Tam jste závod na 110 metrů překážek vyhrál. A vlastně i předtím se vám poměrně dařilo...
Jo, cítil jsem se dobře. Měl jsem plány na překonání českého rekordu, příprava běžela relativně v pořádku. Jenže pak přišlo tohle a já nevím, jak dlouho potrvá, než se noha zase vrátí do potřebné symetrie. Bohužel si myslím, že už mám naučené návyky, které tomu budou pořád dokola škodit.
Zkusme být optimisty a věřit, že nakonec do Berlína skutečně odjedete. Zabalíte si znovu i svoje růžové tretry, které jste měl letos na halovém světovém šampionátu v Birminghamu?
(směje se) Budu muset, protože je to jediný model, který mi zůstal z těch nejlepších treter, co jsem kdy měl. Snad mi vydrží co nejdéle. Vím, že ta barva je pro chlapy nestandardní, ale hodně kluků v růžových běhá. V kolekci, kterou jim výrobce posílá, totiž takové tretry jsou a oni se k nim časem doberou stejně jako já. Viděl jsem v nich kdysi běžet třeba i Šubenkova. (ruského sprintera, překážkáře, mistra světa z Pekingu v roce 2015 - pozn. red.)
Mluvil jste o posledním modelu, chcete říct, že už nyní takové tretry neseženete?
Nevím proč, ale výrobce pořád vyvíjí nějaké nové platformy. Přece když něco funguje, tak tomu stačí dát jen nový design. Přijde mi to divný. Trochu si myslím, že moje problémy s achilovkou možná zapříčinily právě nové tretry, které se teď vyrábí. Postavené na špičku totiž tlačí do patní kosti. Ale naštěstí mám v rezervě ještě jeden podobný model těm růžovým. Akorát jsou celé černé, takže ničím hezké.
Ony zmiňované růžové vám minule přítelkyně náležitě vyzdobila. Už jste jí doma pro jistotu sebral všechny lihovky?
(směje se) Ne, to ne. Ona je kreativní, takže pokud by chtěla vylepšovat nějaké další, zase ji nechám. Minule mi je vyzdobila srdíčky a nápisy zdraví a štěstí. A já štěstí potřebuju, takže když mi ho do nich vtiskne, budu jenom rád.
Loni jste se po nějaké době vrátil zpátky pod trenéra Luďka Svobodu. Jaký to byl návrat?
Vřelý, opravdu hezký. O všem jsme si nejprve hodně povídali, spoustu věcí si vysvětlili. Probrali jsme veškeré plusy a minusy. A funguje nám to skvěle.
Takže jste zvolil dobrý krok?
Určitě. Pro mě je trenér Luděk Svoboda, co se techniky a všeho kolem týká, překážkářský bůh. Neuvažoval jsem o jiné variantě. Věděl jsem, že on pro mě udělá maximum, stejně jako já udělám všechno pro to, abychom spolu zase něco dokázali. Chtěl bych i kvůli němu ještě aspoň jednu medaili.


Konečně jsem desetibojař
www.Sport.cz - Autor: Michal Osoba - Klub osmitisícových desetibojařů má nového člena. Jako jedenáctý v české či československé historii překonal hranici extratřídy dvaadvacetiletý Jan Doležal. Bývalý juniorský mistr Evropy z roku 2015 při mistrovství republiky v Kladně posbíral 8033 bodů.

Je 8000 bodů meta, k níž jste jako desetibojař od mala vzhlížel?
Když jsem s atletikou začínal a trenér mi někoho představoval, že to je osmitisícový borec, tak jsem ani nechtěl věřit, bylo to pro mě něco neskutečného. Teď, když už jsem se přes těch 8000 dostal, vím, že to nic tak strašného nebylo. A žene mě to dál. Je mi dvaadvacet, myslím, že mám dost času, abych dělal hezké výkony.
Jak se váš osobní rekord v Kladně rodil?
Jel jsem sem s čistou hlavou a s tím, že už limit pro mistrovství Evropy v Berlíně mám. Ale chtěl jsem zaútočit na těch 8000, protože jsem věděl, že na ně mám. A k tomu jsem chtěl mistrovský titul, abych měl z haly i z venku. Povedlo se obojí.
Oproti mítinku v Götzisu jste vylepšil hlavně kouli a disk.
na oštěp jsem závodil skoro totožně, rozhodla samozřejmě koule, kde jsem si dal osobák 14,84, a disk 47,45, který mi udělal z celého desetiboje nejlíp u srdce. Tolik jsem nehodil snad rok a půl. To mě nakoplo a věděl jsem, že ta osmička musí padnout.
Druhý den závodu se přitom dost vlekl, skončil proti plánu o 80 minut později.
Naštěstí bylo příjemné počasí, ale tyč mě hodně zklamala organizačně. Dvacet borců dali do jednoho sektoru, ani se v takovém počtu nedalo stihnout rozcvičení. Soutěž měla se vším všudy čtyři hodiny, na oštěp jsem šel docela unavený, pak na patnáctistovce už mě hnala ta hranice osmi tisíc.
Trenérovi Luďku Svobodovi jste hned po závodě hlásil, že na mistrovství Evropy v Berlíně k osobnímu rekordu přidáte dalších 200 bodů.
To bylo s nadsázkou, ale jsou tam rezervy. V hale jsem skočil 759 centimetrů dálky, teď jen 722, to je hodně bodů. Oštěp mě tu trochu srazil, foukal nepříjemný vítr. Kdyby se všechno povedlo jako teď, plus ty dvě disciplíny, bylo by to hezké číslo kolem 8200.

Vyhrál jste letos republikový šampionát v hale i venku, cítíte se teď jako česká vícebojařská jednička?
Ne. To se budu cítit, až budu mít osobák lepší než Adam (Helcelet kvůli zranění mistrovství republiky nedokončil – pozn. red.). Zatím jsem pořád trojka, Jirka Sýkora i Adam mají výrazně lepší osobní rekordy. Ale aspoň to začíná osmičkou, konečně jsem desetibojař.
Co vás teď čeká směrem k mistrovství Evropy v Berlíně?
Potřebuju si dát trochu pauzu, po hale jsem neměl moc volna, tak potřebuju dát tělo do kupy. A rád bych s tréninkovým parťákem Petrem Svobodou jel třeba na dva týdny do Nymburka na soustředění a udělal takovou obecnou přípravu.


Osmitisícový sen
www.atletika.cz - Autor: Petr Jelínek - Na kladenském stadionu Sletiště se o nadcházejícím víkendu uskuteční mistrovství České republiky ve vícebojích. Bude se bojovat nejen o mistrovské medaile, ale také o splnění nominačních požadavků pro start na mistrovství Evropy v Berlíně.

Závod mužů slibuje velmi zajímavou podívanou. Na startu bude například Jan Doležal. Ten má zatím ve své mistrovské sbírce stříbro z MČR v roce 2016. Svěřenec trenéra Ludvíka Svobody má za sebou skvělou halovou sezónu, ve které si vylepšil sedmibojařský osobák nad šest tisíc a završil ji devátým místem na HMS v Birminghamu. Velmi solidně začal i pod otevřeným nebem. Na prestižním mítinku v Götzisu si vylepšil osobní maximum v desetiboji na 7878 bodů a vyhověl tak výkonnostním požadavkům pro ME v Berlíně, a to ho ještě zradily jeho oblíbené vrhačské disciplíny. Jeho cíl směrem k MČR je jasný. „Na republiku se moc těším. Budu závodit s čistou hlavou a věřím, že nebudu tolik svázaný kvůli limitu jako v Götzisu. Poslední týden byl náročný, ale podařilo se nám zlepšit rychlostní formu, tak doufám, že ji dokážu prodat. Rád bych také napravil pokažené vrhy. Součtem se nechám překvapit, ale jednoznačně myslím na osm tisíc,“ sdělil.
Na stejnou metu jistě pomýšlí i Adam Sebastian Helcelet. Prvotním cílem pro něj bude pokoření nominačního standardu 7850 bodů. Naše dlouholetá desetibojařská jednička prožila velké zklamání v Götzisu, kde při slušně rozjetém závodě nedokázal Adam zdolat svou základní výšku ve skoku o tyči a tím ztratil veškeré naděje na dobrý výsledek v rakouském horském městečku. Na druhý pokus by si jistě rád v poklidu zajistil účast v Berlíně.
Hodnotu 7850 bodů má ve svém hledáčku také čtyřnásobný mistr republiky v desetiboji Marek Lukáš. Naposledy se z titulu radoval v roce 2016. Helceletů
v tréninkový kolega zahájil v Götzisu bodovým ziskem 7690 bodů, což rozhodně nebyl výkon, se kterým by byl spokojen. Chuť si chce spravit právě v Kladně. První mistrovství desetiboj v mužské kategorii čeká dvojnásobného juniorského šampiona a účastníka loňského MEJ v Grossetu Ondřeje Kopeckého. Nechybí ani loňský mistr republiky Tomáš Pulíček.
Českým desetibojařům by měli pomoct také kvalitní konkurenti ze zahraničí v čele s Brazilcem Luizem Albertem de Araújem. Bronzový medailista z Panamerických her v Torontu 2015 a dvojnásobný jihoamerický šampion se může chlubit osobním rekordem 8315 bodů. Na olympijských hrách v Riu de Janeiru obsadil desáté místo. Velmi solidními borci jsou i Britové John Lane (PB 7965) a Ben Gregory (PB 7882) či šestý muž z HME v Bělehradě Darko Pešič z Černé Hory.


Razie na svaly
www.sport.cz - Autor: Michal Osoba - Na vstup do sezóny si počkal o něco déle, ale vyplatilo se. Třiatřicetiletý Petr Svoboda v pondělí na Odložilově memoriálu na 110 m překážek časem 13,54 s hladce splnil limit pro ME v Berlíně, lépe začal sezónu jen v roce 2010, kdy pak zaběhl český rekord.

Letos vás zbrzdil problém s patou, jak vznikl?
Teď byly na vině moje tretry, z nového modelu jsem měl otlak paty. Čtrnáct dnů jsem mohl jen chodit do posilovny, také jsem přibral čtyři kila, to je moc.
Jak jste se jich zbavoval?
Během pěti dnů jsem udělal razii na svaly, prostě jsem je násilně shazoval. Jedl jsem jen rýži a zeleninu, žádné maso a omáčky. Za dva týdny jsem shodil tři kila, ale bylo znát, že síla opadla, hlavně na startu. Jen jsem z bloků vyšel, žádná výbušnost.
Na to je čas 13,54 kvalitní. A příslib před čtvrteční Pragou Academicou či Zlatou tretrou.
Určitě to není špatný čas, na startu mi metr ujeli a to je znát. Klidně tam může být ještě desetina dvě rezerva, mohl bych běžet pod 13,40. Ale to je jen odhad… A my sprinteři máme výhodu, že můžeme běhat dobré výkony obden.
Při běhu už bolest paty necítíte?
Vůbec. Já jsem relativně zdravý, musím to zaklepat. Tady jsem hned věděl, že problém je z treter.
Jak jste ho vyřešil?
Musel jsem si vzít starší model. Přijde mi, že teď obecně inklinuju ke všemu staršímu, kromě přítelkyně. (úsměv)


Strana 1 z 66První   Předchozí   [1]  2  3  4  5  6  7  8  9  10  Další   Poslední