Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních pěti letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Zimnice, třes, nevolnost
Deník Právo – Autor: Michal Osoba - Před třemi lety se v Eugene stal juniorským mistrem světa, o víkendu v Bydhošti získal titul evropského šampióna do 23 let. Stále ještě začínající kariéru desetibojaře Jiřího Sýkory lemují velké úspěchy, které ale byly proložené i řadou zklamání, nepovedených závodů a také poklesem sebedůvěry, s nímž vydatně bojoval také na šampionátu v Bydhošti.

Nový Dvořák, nový Šebrle… Po juniorském zlatu, jenž získal jako dosud jediný český muž, si tehdy ještě bezstarostný mladík v médiích vysloužil přezdívky příhodné zemi, která vychovala desetibojařské šampióny. Jenže s nimi přišla i očekávání dalšího růstu.
Očekávání mu přitížila
„Asi každý se dívá i na to, co si myslí ostatní, u mě to platí dvojnásob. Peru se s tím a docela mi to přitížilo,“ ohlíží se za posledními třemi lety, během nichž nedokončil ME v Curychu 2014 a Amsterdamu 2016, loňskou olympiádu i další závody. „Bál jsem se, že když budu druhý, bude se to brát, že jsem všechny zklamal. K tomu mě zlobilo zdraví,“ líčí.
V Bydhošti měl ve 22 letech poslední šanci na „mládežnickou“ medaili. Podle tabulek patřil mezi favority, což dobře věděl. „Bál jsem se. Posledních deset dnů se mi točil žaludek, chvílema jsem z toho stresu byl zralý na Bohnice. Vždycky jsem si řekl, že nejde o život a snažil se dát do pohody, pak to přišlo znova a pořád dokola,“ popisuje.
Většinou u sportovců platí, že nervy odpadnou se začátkem soutěže, jenže Sýkoru po ne zrovna ideálně vydařeném prvním dnu přepadly ještě horší stavy.
Dal se dohromady
„V noci jsem se budil, což se mi normálně při závodech stává, ale teď jsem k tomu měl zimnici, klepal jsem se. A když jsem se chtěl napít, málem jsem se pozvracel. Moc jsem před překážkami nevěřil, že bych se dal dohromady,“ přiznával.
Od doktorů dostal prášek a v neděli předvedl parádní výkon ozdobený třemi osobními rekordy a zakončený 8084 body a českou hymnou.
Po závodě se také omlouval kolegům z výpravy za to, že se jich stranil. „Ne, že bych snad chodil na jídlo v jiné časy, ale když jsem jim šel gratulovat, bál jsem se, aby mi neřekli, že teď musím udělat zlato já. Nebo před závěrečnou patnáctistovkou bylo u našeho stanu snad patnáct lidí, všichni chtěli něco říct, tak jsem utíkal na nejvzdálenější rovinku,“ popisoval.
O psychologovi přemýšlí
Náročný test, jenž mu vystavila vlastní psychika, Sýkora zvládl. Nestálo by ale za to zahájit spolupráci se sportovním psychologem? Vždyť na vlastní mysli s odborníkem pracovali třeba i překážkářka Zuzana Hejnová nebo oštěpař Jakub Vadlejch.
„Přemýšlím o tom furt,“ neskrývá Sýkora. „Jenže u sebe bych si přišel, že jsem se tím pasoval do role toho, komu už není pomoci… Pořád hledám odpověď, co s tím dělat, aby se to aspoň nezhoršovalo.“


Konec stresového období
www. Aktuálně.cz – Autor: Jaroslav Pešta - Jiří Sýkora se před třemi lety stal juniorským mistrem světa v desetiboji, ale pak následovaly sezony, v nichž několik velkých závodů nedokončil. Včetně loňské olympiády v Riu. Na víkendovém mistrovství Evropy do 23 let v polské Bydhošti však ukázal, že v jeho silách je daleko víc, než dosud předvedl. Domů se vrátil se zlatou medailí a psychicky výrazně posílený. „Snad jsem už ukončil dosavadní dlouhé stresové období,“ usmíval se při rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jaké byly vaše poslední tři roky?
Dost těžké. Myslel jsem na další úspěchy, vyvíjel na sebe velký tlak, ale místo medailí jsem se dočkal nevydařených vystoupení a několika zdravotních komplikací. V psychicky náročném období jsem změnil trenéra, ale na pěkný výsledek jsem stále marně čekal.
S jakými pocity a záměry jste odjížděl na mistrovství Evropy?
Poslední měsíc jsem kvůli problémům se zády trénoval jen částečně, skoky dokonce vůbec. Věřil jsem, že nejlepším lékem bude větší množství klidu. Na svém posledním vystoupení v této věkové kategorii jsem se chtěl konečně prosadit a netajím, že myslel i na medaili. Domníval jsem se, že by mohlo stačit osm tisíc bodů, na což jsem si troufal. Navíc konkurence byla letos slabší, čehož jsem chtěl využít.
Co vám napověděl první den?
Přesvědčil jsem se, že cesta ke stupňům vítězů bude hodně složitá. V průběžném pořadí mně patřilo až páté místo, stejně jako před třemi lety na mistrovství světa. To mě stále udržovalo v reálné naději na konečný medailový úspěch. Chtělo to věřit, že dobře zvládnu všechny mé silné disciplíny.
Co vás potěšilo a naopak v kterých disciplínách cítíte rezervy?
Tři disciplíny mně druhý den vyšly skvěle, měl jsem radost z osobních rekordů v překážkách, oštěpu a hlavně v disku. Všechno ve výborných podmínkách perfektně sedlo. V tyčce jsem měl vinou nevyrovnaných výkonů trochu problémy, ale nakonec jsem ji zvládl. Hned první den byla velice špatná dálka a stále hledám cestu k lepším výsledkům ve výšce. Hlavně v těchto dvou disciplínách se na mých vystoupeních asi podepsala už zmíněná měsíční tréninková přestávka.
Čím je pro vás toto zlaté prvenství na evropském šampionátu?
Především povzbuzením do další činnosti, určitě si budu víc věřit. Snad je to i návrat k někdejším lepším časům.
A co vás čeká v nejbližší době?
Zní to možná divně, ale přede vším to je důkladné lékařské vyšetření, protože hlavně záda se při větší náročnosti nepříjemnou bolestí stále ozývají.


Musím být v pohodě
www. iDnes.cz – Autor: Eva Streichsbierová - Pořádně rozlámaný, ale také velmi spokojený se vracel desetibojař Jiří Sýkora z letošního evropského šampionátu atletů do 23 let. V polské Bydhošti bral za výkon 8 084 bodů zlatou medaili. „Před závodem jsem si říkal: Hlavně ať nějakou placku mám. A že je to nakonec zlato, to je příjemný bonus. Něco navíc,“ usmíval se dvaadvacetiletý rodák z Třebíče.

Z evropského titulu je samozřejmě nadšený, po delší pauze je to jeho největší úspěch. Přesto, nebo možná právě proto si prý tohle první místo zas až tolik neužil. „Byl to můj cíl, který jsem splnil. Jenže všechen ten stres... Prostě si to asi kvůli němu neumím užít tak, jak bych měl. Spíš se musím soustředit na další věci, abych byl víc v pohodě,“ svěřil se Sýkora.
Navíc ho viditelně nenadchla ani podoba zlaté medaile. „Viděl jsem ji, mám ji někde v batohu. Ale jak bych to řekl: Je to taková polská kvalita,“ smál se. „Ta z juniorského mistrovství světa tři roky nazpátek byla hezčí,“ přesvědčoval.
Přednosti? Vrhařské disciplíny Na americký Eugene pak při hodnocení právě skončeného evropského šampionátu do 23 let narazil ještě jednou. „Stejně jako tehdy jsem byl i tady v Polsku po prvním dni pátý,“ připomněl svoji jízdu za zlatem z roku 2014.
Znamená to tedy, že až bude na příštích závodech po úvodních pěti disciplínách pátý, mohou se čeští atletičtí fanoušci těšit v jeho podání zase na zlato? „Kéž by to tak platilo,“ rozesmál se Sýkora. „Spíš to ale znamená, že druhý den je technický a ve vrzích mám přednosti. Což se osvědčilo i teď v Bydhošti. Vrhy mě prostě vždycky můžou zachránit,“ měl jasno.
Konkrétně v Polsku byl nejlepší ve všech třech, tedy jak v kouli, tak i v oštěpu a v disku. V posledních dvou jmenovaných disciplínách si dokonce vytvořil nový osobní rekord. „V oštěpu jsem ho chtěl určitě už před závodem, protože i předtím jsem pořád obstřeloval nějakých šedesát metrů. No a vyšlo to i v disku,“ radoval se Sýkora.
Vzápětí však přiznal, že mu k 63,36 metru, respektive 50,37 metru výrazně pomohl i příznivý vítr. „Ono se to nezdá, ale hlavně v disku je znát. I soupeři si naházeli dobré výkony. Já jsem ho ale nakonec dokázal využít nejlépe,“ oddechl si.
Golf zatím musel odložit. A jak se sympatický rodák z Vysočiny aktuálně cítí jako čerstvý evropský šampion do 23 let? „Spíš jsem dost unavený. Jsem rád, že mám závod za sebou a užívám si každou minutu, kterou můžu prožít bez stresu,“ přiznal.
V úplném klidu však další dny prožívat nebude. „Těšil jsem se, že si konečně zase po delší době zajdu na golf, jenže při oštěpu jsem si dost rozhodil loket, takže teď budu hlavně objíždět kliniky. A to nejen s loktem, ale i s kyčlemi a zády. Potřebuju vědět, jak na tom jsem. Podle toho pak budeme dělat další kroky,“ svěřil se.
Každopádně i přes chystané obchůzky odborných lékařských pracovišť nehodlá v následujících dnech od atletiky úplně vypnout. I na lehčí trénink dojde. „Člověk se musí trochu hýbat,“ vysvětloval. Ve volném čase pak plánuje návštěvu rodičů doma na Vysočině. A dost možná aspoň na chvíli zasedne také k oblíbenému PlayStationu.
Ostatně i v Bydhošti si na něm krátil čas při fotbalových zápasech. „Hrálo nás víc najednou a to je někdy opravdu na krev,“ usmíval se Sýkora. „Musel jsem dávat velký pozor, abych na PlayStationu nevypotřeboval všechen svůj testosteron,“ dodal se smíchem.


Po třech letech opět zlato
www.iDnes.cz – Autor: ČTK - Desetibojař Jiří Sýkora se stal v Bydhošti mistrem Evropy do 23 let. V dvoudenní soutěži nasbíral 8084 bodů a navázal na svůj titul juniorského světového šampiona z roku 2014.

Pro českou výpravu vybojoval druhý cenný kov, v sobotu skončil Filip Sasínek druhý na patnáctistovce. Dvaadvacetiletý Jiří Sýkora byl v Polsku mezi vícebojaři nejlepší ve všech třech vrhačských disciplínách a také nejrychlejším překážkářem. Za loňským osobním maximem z Götzisu zaostal jen o 37 bodů. Přes hranici 8000 se dostal už jen Švéd Fredrik Samuelsson (8010), bronz získal Elmo Savola z Finska (7956).
Sýkora byl po úvodní polovině soutěže pátý, druhý den ale zahájil impozantně a nakonec si v něm připsal tři dílčí prvenství. „Věděl jsem, že jestli chci medaili, tak prostě nejde udělat zajišťováky, že budu muset podat top výkony, což se skoro povedlo. Někde víc, někde míň,“ řekl Sýkora na webu atletického svazu.
V běhu na 110 metrů překážek si časem 14,15 sekundy vylepšil osobní rekord o čtyři setiny a následně dominoval i v diskařském sektoru. Ve třetí sérii poslal disk na 50,37 metru, poprvé přehodil padesátimetrovou hranici a dostal do čela průběžného pořadí.
Juniorský mistr světa z Eugene pak skočil o tyči 450 cm a jeho náskok se ztenčil, v oštěpu ale předvedl další osobní maximum 63,36. Při stopadesátibodovém náskoku v čele výsledkové listiny jej o titul nepřipravilo ani předposlední místo v závěrečné patnáctistovce.
„Dostal jsem instrukce, kterými jsem se řídil. Hlídal jsem si Švéda, aby nebyl víc jak padesát metrů ode mě. Na poslední dvoustovce jsem ho už neviděl, ale doufal jsem, že se nestane nějakej úlet. Tak čerstvej nevypadal,“ podotkl Sýkora. „Díky bohu, že jsem měl takový vrhy, jaký jsem měl. To bylo štěstí. Musel jsem si to vydřít, byl to boj,“ řekl.


Tabulkově to je na medaili
www.idnes.cz – Autor: Eva Streichsbierová - Pokud vydrží záda, měla by prý vyjít medaile. Třebíčský desetibojař Jiří Sýkora si před evropským šampionátem atletů do 22 let, který dnes startuje v polské Bydhošti, věří. „Tabulkově to medaili odpovídá, tak doufám, že v závodě to pak potvrdím,“ svěřil se s přáním dvaadvacetiletý juniorský mistr světa z roku 2014.

Do Bydhoště jste odjel na poslední chvíli?
Ne, už v Polsku pár dnů jsem. I když tedy ne konkrétně v Bydhošti. Byli jsme čtyři dny na soustředění o kus dál, na hranici s Německem.
Jaký jste měl pocit, když jste pak dorazil do dějiště šampionátu? Naskočilo vám třeba, že byste tady mohl slavit medailové umístění?
Ne, nic takového mě nepřepadlo. Možná i proto, že bydlíme nějakých sto metrů za značkou Bydhošť, takže město na mě zatím v podstatě vůbec nedýchlo. Spíš se cítím jako někde na vesnici. (usmívá se) Každopádně medaili bych moc chtěl.
„Místo foťáku jsem si vzal raději PlayStation, abych nějak ukrátil dlouhou chvíli.“
Formu jste do Polska načasoval dobře?
Snad jo. Cítím se tak nějak normálně. Ale uvidíme, jak to bude v sobotu v závodě.
Býváte před startem nervózní?
Poslední dobou mám pocit, že čím dál víc.
Většina sportovců tvrdí, že je nervozita přejde ve chvíli, kdy začne zápas či závod. Jak je to u vás?
U mě pomine pravidelně, až závody skončí. (směje se) Jakmile neběžím, neskáču nebo prostě nedělám něco, u čeho bych na nervozitu nemusel myslet, je se mnou prakticky pořád.
Takže jediný recept je být neustále v pohybu?
Přesně. Hlavně žádné dlouhé pauzy, pak je to lepší.
Už vám dal trenér pokyny, na co si dát pozor?
Jo, říkal, abych hlavně neudělal žádnou botu. Ať si jedu pěkně v klidu a že by pak ty výsledky měly poskládat slušné umístění.
Teď před sebou máte mistrovství Evropy do 22 let, ale už zanedlouho bude na programu světový šampionát dospělých v Londýně...
Myslím, že je mezi oběma závody nějakých 25 dnů, a já doufám, že v Bydhošti všechno půjde dobře a nebudu mít žádné zdravotní problémy. Protože třeba po Götzisu, kde jsem splnil limit, jsem pak řešil velké trable se zády. Takže se modlím, aby mě nic takového už nepostihlo.
Loni vás nějakou dobu trápila také pata. Ta už je nyní úplně v pořádku?
Jo, myslím, že tohle už snad můžu vyloučit. Teď mám strach jen o záda.
O vás je všeobecně známo, že moc rád fotíte, přibalil jste si foťák i teď na šampionát?
Tentokrát ne. Raději jsem si vzal PlayStation, abych nějak ukrátil dlouhou chvíli. Na foťák už nezbylo místo. (usmívá se)
Tak na selfie s medailí vám bude bohatě stačit i mobil, ne?
(směje se) Jasně, to by bylo úplně super.
Když se ještě vrátím k tomu PlayStationu, jaké hry na něm nejraději hrajete?
Klasiku – fotbalovou FIFU.
Máte svůj oblíbený klub?
Ne, mě normálně fotbal skoro nezajímá, ale takhle na PlayStationu je to docela velká sranda.
Závodit začnete až v sobotu, půjdete se předtím podívat na výkony ostatních reprezentačních kolegů?
Kdybych měl před sebou jenom jednu disciplínu, tak bych asi vyrazil, ale před vícebojem jsem fakt zvyklý dva dny skoro výhradně ležet. Jenom jdu ráno na rozcvičení a pak šetřím energii. Aby to pak v závodě vybouchlo.
Takže nemáte v plánu ani žádnou procházku po městě?
Ne, to vůbec. Myslím, že když na chvíli přece jen přeruším ležení, tak se maximálně projdu kolem hotelu. (usmívá se)


Co mají Svoboda a Sýkora společného?
Třebíčský deník – Autor: Pavel Mikeš - Bělehrad, Třebíč - Oba se narodili v Třebíči, oba prošli pod rukama vyhlášeného trenéra Pavla Svobody, oba začínali jako vícebojaři. Zatímco o deset let mladší Jiří Sýkora zůstal nejvšestrannější královské atletické disciplíně věrný, zkušenější Petr Svoboda se relativně záhy zformoval ve výborného překážkáře.

Mají však ještě další společné věci: Oba odešli z Třebíče do PSK Olymp Praha a tamějšího CSMV Olymp a oba tam převzal po Pavlu Svobodovi, jeho jmenovec Luděk Svoboda. Už také oba vědí, jak chutná zlato z velké soutěže a hladoví po úspěchu jsou i před kontinentálním halovým šampionátem, který začíná v pátek v srbské metropoli Bělehrad.
Už v pátek vstoupí do soutěže v běhu na 60 metrů překážek (rozběh 13.20, semifinále 16.45, finále 20.10) Petr Svoboda. Ten se stal evropským šampionem v Paříži 2011, o dva roky předtím si v Turíně pověsil na krk bronzovou medaili. Po triumfu v pařížské metropoli však začaly jeho zdravotní lapálie a v posledních šesti letech mohl absolvovat pouze jednu halovou sezonu.
Nyní má ve své kolonce nejlepšího letošního výkonu zapsáno: 7,55. Tak se stalo v sobotu na mistrovství republiky ve Stromovce. A… Svoboda byl zklamaný: „Chtěl jsem pod 7,50, nevyšlo to. Přál jsem si, abych odpálil pod tretrami dynamit." O své tradiční „atomovce" mluvit nechtěl, ta by prý měla bouchnout v Bělehradě. „Je tam hezký stadion, prostředí se mi líbí. A hlavně je to blízko, člověk se nemusí trmácet dalekou cestou," liboval si.
O soupeřích a hlavních favoritech má jasno: „Jedničkou je Brit Pozzi (7,43). Sympatický chlapík, kterému úspěch přeju. Dvojka je jakýsi Kubánec (7,48), který se najednou stane Španělem a zasahuje nám do Evropy, to se mi úplně nelíbí. Pak jsou Francouzi Pascal Martinot-Lagarde a Aurel Marga, Maďar Baji a potom nějaký Svoboda. (smích)"
Jiří Sýkora se do atletického povědomí dostal v roce 2014, když se v americkém Eugene stal juniorským mistrem světa v desetiboji. Kvalifikoval se poté ještě na ME do 23 let a seniorů i OH v Riu, ale na těchto akcích velkou díru
do světa neudělal. „To bych chtěl změnit," tvrdí odhodlaně.
Bělehrad je jeho první velkou halovou akcí, nominoval se před dvěma týdny na MČR. Výkonem 5 985 bodů splnil limit, o 250 bodů si vylepšil oso
bní rekord a zapsal si v redukovaných tabulkách čtvrtý nejlepší výkon evropských tabulek. Vede Španěl Urena (6 249) před dalším Čechem Adamem Sebastianem Helceletem (6 188), třetí je o bod před Sýkorou Estonec Kristián Rosenberg.
Řada dalších atletů však nemá ještě zapsaný výkon, protože měli v Bělehradě účast jistou. Do této kategorie patří třeba Francouzi Kevin Mayer a Bastien Auzeil či Estonec Maicel Uibo. Němec Mathias Brugger a domácí hvězda Mihail Dudaš starty šetřili, ale také už mají na svém kontě přes šest tisíc bodů.
„Možné je všechno, musím se ale popasovat s tyčí," dobře ví Sýkora. Ta ho zradila na domácím vícebojařském klání, kde měl soutěž skvěle rozjetou, ale neskočil základ 430 cm, a bylo po nadějích. Do soutěže vstoupí sedmibojaři v sobotu ráno v 9.30.


Útok na 6 000 bodů nevyšel
www.idnes.cz – Autor: Jan Salichov - Patnáct bodů. Jen tak malý rozdíl dělil třebíčského vícebojaře Jiřího Sýkoru na víkendovém halovém mistrovství České republiky v Praze od překonání hranice 6 000 bodů v sedmiboji.

„Škoda. Stačilo závěrečný kilák běžet o vteřinu a půl rychleji a měl bych to,“ mrzelo dvaadvacetiletého závodníka pražského Olympu.
„Nevěděl jsem, ve kterém kole mám předbíhat, aby mi to nesebralo síly,“ připustil pro server atletika.cz své zřejmě klíčové zaváhání. „Nakonec jsem to vymyslel blbě. Už jsem byl docela unavený.“
Přesto může být spokojen. V pražské Stromovce totiž zásadním způsobem vylepšil své dosavadní maximum. Zatímco před víkendem měl na svém kontě nejlepší výkon 5 718 bodů, nyní u jeho jména nově svítí rekordní údaj 5 985.
„Cítím se dobře. Sám jsem zvědavý, jestli tomu bude odpovídat i výkon,“ hlásil už před šampionátem Sýkora. „Přiznám se, že jsem nečekal, že bych to poskládal takhle relativně hezky. Spíš jsem myslel na výsledek lehce nad 5 900 bodů,“ prozradil po něm. „Překonat osobák o více jak 250 bodů, to je dobré.“
Klíčovým úkolem bylo především potvrdit pozvánku na letošní halové mistrovství Evropy, které se v Bělehradu uskuteční 3. až 5. března. To mohl Sýkora už před dvěma týdny na mezistátním utkání vícebojařů, ale slibně rozjetý víceboj pro něj skončil v tyči, ve které nezvládl svou základní výšku.
„Původně jsem ani nevěděl, že jsem na evropský šampionát pozvaný. Ale stejně, podle jakýchsi pravidel či regulí, kdyby mě nyní překonal Marek Lukáš, jel by na šampionát on. Takže cíl byl nepustit nikoho před sebe. Maximálně Adama,“ zmiňuje Adama Sebastiana Helceleta, který rovněž v novém osobním rekordu (6 188 bodů) obhájil loňské prvenství.
Ani tentokrát se Sýkora nevyhnul drobnému dramatu –a opět na tyči. „460 jsem dával až na třetí pokus,“ oddechl si Sýkora. „Vylepšit bych potřeboval také výšku a kouli.“
A pak by juniorský mistr světa z desetiboje na šampionátu v americkém Eugene 2014 znovu mohl v hale zkusit zaútočit na vysněnou metu. Ideálně třeba právě při evropském šampionátu v Bělehradě.
„Těch šest tisíc je mi líto. Po prvním dni jsem si říkal, že by to bylo hodně hezké. Bohužel, jiná zajímavá hranice tam není,“ usmívá se. „Věděl jsem, že musím udělat tři dobré výkony. A udělal jsem tři standardy. Bylo to dobré, ale celkově to nevyšlo. Takže bych si to v Bělehradě rád vynahradil,“ dodal.


Aby to v Polsku cinklo…
www.idnes.cz – Autor: Eva Streichsbierová - Dvaadvacetiletý vícebojař z Třebíče Jiří Sýkora by se letos rád podíval na halové mistrovství Evropy do Bělehradu a v létě pak také na evropský šampionát atletů do 23 let do polské Bydhošti. Pryč je loňský rok, pryč jsou zdravotní problémy i nepovedená olympiáda v brazilském Riu, atlet Jiří Sýkora se už plně soustředí jen na rok 2017.A aktuálně na sobotní halové mistrovství České republiky ve vícebojích.

„Je to jeden z těch důležitějších závodů, takže doufám, že vyjde dobře,“ přeje si dvaadvacetiletý rodák z Třebíče. „Budu mít další možnost splnit limit na evropský šampionát v hale, což by snad mělo vyjít,“ věří.
Jeho optimismus podporuje i fakt, že trable s obraženou patou prý už umí podchytit. „Existuje jakási speciální podpatěnka, což je kus tvrdého plastu, který roznese váhu těla do celého chodidla. Prostě se nesoustředí jen do jednoho místa. To mě momentálně drží při životě,“ usmívá se juniorský mistr světa v desetiboji z roku 2014.
Bezprostředně po jeho zatím životním závodu bylo kolem mladého atleta z Vysočiny najednou pořádně živo. Atletičtí odborníci i novináři ho začali srovnávat se skvělými českými vícebojaři, jakými byli Robert Změlík, Tomáš Dvořák či Roman Šebrle. A všichni měli okamžitě jasno – Sýkora by mohl být jednou ještě mnohem lepší.
Jenže.
Po raketovém nástupu přišel útlum a humbuk kolem talentovaného atleta z Vysočiny pomalu ale jistě utichal. „Ušil jsem si sám na sebe bič, když jsem vyhrával. Najednou bylo i druhé či třetí místo málo. Přechod z juniorů k dospělým je prostě těžký,“ přiznává Sýkora. „Ale peru se s tím,“ ujišťuje. Za hlavu už hodil i svoji olympijskou premiéru, která z jeho pohledu nedopadla ani trochu dobře. Naděje na slušný výsledek skončila ve chvíli, kdy nezvládl základní výšku v tyčce. V olympijském desetiboji pak u jeho jména svítí údaj o konečném 25. místě, na který ale není ani trochu hrdý. „To, že jsem nezaložil vůbec nic v tyči, mě dorazilo,“ vrací se ve vzpomínkách do loňského srpna atlet Olympu Praha. „Pak už mi šlo jen o to, abych neměl napsáno, že jsem se jen zúčastnil. Tak aspoň to 25. místo, no.“
Jednoho trenéra Svobodu vyměnil za druhého
Sýkoru objevil pro atletiku třebíčský trenér Pavel Svoboda, pod jehož vedením se intenzivně připravoval od svých 14 let. A jejich vzájemná spolupráce skončila teprve loni, kdy mladý vícebojař přešel pod Luďka Svobodu. „Už jsem s ním trénoval i předtím, takže jsem to měl o to lehčí. I výsledkově to docela klape, začínají mi zase padat nějaké ty osobáky. Možná už jsem změnu potřeboval,“ zamýšlí se Sýkora. „Každopádně můj bývalý trenér dojíždí na některé závody a občas mi ještě poradí. I proto je pro mě ten přechod od jednoho trenéra k druhému příjemný,“ doplňuje. Jednou z disciplín, v níž si před časem vylepšil osobní maximum, je tyč. „Tam jsem měl dost rezervu,“ přiznává, že skok o tyči nepatří zrovna mezi jeho nejoblíbenější momenty v závodě. „Nemám rád ani běh na 1 500 metrů. Ale naštěstí ho musím absolvovat tak jednou za měsíc, takže se to dá zvládnout,“ směje se Sýkora.
Plán? Aby to v Polsku cinklo
Jeho nejbližším cílem je už zmiňovaný domácí šampionát vícebojařů v pražské Stromovce a splněný limit pro Bělehrad, ovšem uspět plánuje také na červencovém mistrovství Evropy atletů do 23 let v Polsku. „Tam už by to zase chtělo, aby to nějak zacinkalo,“ přeje si rodák z Vysočiny, který kromě atletiky miluje i focení. Převážně prý přírody. „Je pravda, že foťák balím skoro pokaždé, když někam vyrážím,“ souhlasně pokyvuje hlavou. A jaký svůj snímek považuje za zatím nejzdařilejší? „Nejvíc se ve fotobance, kam fotky ukládám, prodávala jedna se zebrami. Zachytil jsem je v Africe na safari, když jsem stál asi padesát metrů od nich. Měl jsem štěstí, že si zrovna stouply do kruhu, čímž vytvořily ideální kompozici,“ popisuje s nadšením. Svému koníčku by rád věnoval mnohem víc času, jenže zatím u něj pořád ještě vyhrává atletika. „Trpělivost vyčkávat na nějaký top snímek bych asi měl, ale horší by to bylo s mým svědomím. Pořád by mi v hlavě strašilo, že místo toho, abych pořádně regeneroval, se ve volném čase někde chladím v rákosí,“ usmívá se Sýkora. Ale kdo ví, možná se jednou bude focením živit. I když v poslední době malinko přemýšlel spíš nad jiným podnikáním. „Napadalo mě, že by třeba jednou nemuselo být špatné pustit se do zajišťování a hledání vhodných míst pro soustředění sportovců. Otázkou ovšem je, jestli se tím dá vůbec uživit,“ krčí rameny. Že by zatím při atletice pokračoval ve studiu na některé vysoké škole, však neuvažuje. „Nejsem studijní typ. Tuhle etapu jsem uzavřel dokončením hotelové školy v Třebíči,“ má jasno Sýkora.


Domácí vícebojařský vrchol za dveřmi

www.atletika.cz - O nadcházejícím víkendu proběhne mistrovství České republiky ve vícebojích. Největším lákadlem bude jistě soutěž mužů, kde se utká hned čtveřice našich elitních vícebojařů o cenné kovy i o možnost startu na halovém evropském šampionátu.

Mírným favoritem mužského klání bude Adam Sebastian Helcelet. Zatím jako jediný dokázal v hale splnit limit na HME. Ve své sbírce má již tři mistrovské tituly a rád by přidal i čtvrtý a potvrdil roli české jedničky. „Rád bych útočil na hranici šesti tisíc bodů. Věřím, že na to mám. Na mezistátním utkání jsem nebyl zdravotně úplně v pořádku a nyní se cítím mnohem lépe. Musím porazit ostatní kluky, abych potvrdil, že patřím mezi evropskou špičku,“ uvedl. Pozvánku do Bělehradu má i Jiří Sýkora. Musí ji ovšem potvrdit pokořením nominačního kritéria ČAS. O to se již pokoušel na mezistátním utkání před necelými dvěma týdny. Slibně rozjetý sedmiboj pro něj skončil v tyči, kde nezvládl svou základní výšku. Na republikovém šampionátu si chce vše vynahradit. „Cítím se dobře. Sám jsem zvědavý, jestli tomu bude odpovídat i výkon. Do závodu jdu hlavně s tím, že bych si rád zajistil účast na HME. Moc se těším a hlavně doufám, že se všichni popereme o nejvyšší umístění a v pořádku dokončíme,“ vyslovil své přání.

Dalším kandidátem je Jan Doležal. I on se v úvodu sezóny nacházel ve skvělé formě, ale zbrzdilo ho lehčí svalové zranění, které mu znemožnilo start na vícebojařském mezistátku. Nyní je v plné síle a odhodlán bojovat o příčky nejvyšší. „Do závodu jdu s čistou hlavou. Chci si ho užít a na nic se nevázat. Samozřejmě by bylo fajn si udělat co nejvíce osobáků. Na tréninku vše vypadá dobře a noha zatím drží. Závody o víkendu ukázaly, že se nacházím v dobré formě, tak se nechám překvapit,“ vzkázal. Se svým letošním prvním sedmibojem nebyl příliš spokojen Marek Lukáš. Stříbrný medailista z loňského roku má jistě na lepší výkon, který chce předvést právě na mistrovství republiky. Nebude chybět ani loňský bronzový medailista David Hájek.


NEJ Jiřího Sýkory
www.atletika.cz – Autor: Petr Jelínek – Webové stránka www-atletika.cz přinesla pár odpovědí na otázky o jeho největších soupeřích, zálibách a dalších nej…a my Vám ty jeho odpovědi tady předkládáme…

Největší rival
Vyloženě největšího rivala nemám. Největším soupeřem je moje zdraví. V posledních dvou sezónách si to celkem vybírám.
Největší atletický kamarád
Těžko napsat pouze jedno jméno. S tréninkovým kolegou Honzou Doležalem trávíme hodně času, a to nejen na tréninku nebo na soustředěních, ale i mimo čas, který věnujeme atletice. Máme i pár společných koníčků.
Nejoblíbenější závod
Tady volím jednoznačně rakouský Götzis. Ten mítink má velkou tra
dici. Vždy tam panuje nepopsatelná atmosféra a mají skvěle sestavený časový pořad.
Nejoblíbenější stadion
I zde musím zmínit Götzis. Je hodně útulný a poznáte, že je uzpůsoben pro desetiboj.

Nejoblíbenější destinace na trénink
Moc rád jezdím do Potchefstroomu v Jihoafrické republice. Jsem typ, který by nejraději poznával na každém soustředění nové destinace, ale v Potchefstroomu byl klidně strávil celé přípravné období. Jsou tam skvělé podmínky pro přípravu.
Závod, na který nejraději vzpomínáš
Zatím je to jednoznačně mistrovství světa juniorů v americkém Eugene, kde se mi podařilo vyhrát titul. Podobných zážitků zatím za svůj atletický život nemám.
Největší zklamání

Tím je pro mě loňská olympiáda v Riu de Janeiru. Věděl jsem, že neodjíždím připravený na osobní rekord, ale disciplína od disciplíny mě ničila. Posledním hřebíčkem do rakve byly tři křížky v tyči. To mě dorazilo a zkazilo mi to radost z olympijského snu.
Tvoje nejsilnější stránka
Když se tak zamyslím, tak přeci jen umím zvládnout poslední disciplínu desetiboje tak, jak je potřeba pro danou chvíli. Vybavuji si tři momenty, kdy jsem si vylepšil na patnáctce osobní rekord o poměrně velký kus.

Pro co máš největší slabost
Rozhodně mám slabost pro svou přítelkyni, potom také pro dobré jídlo. Bohužel rád hodně jím, ale Honza Doležal je parťák i v tomhle směru.

Rád si zahraju nějaké další sporty (golf, nohejbal, tenis). Mám rád regeneraci a relax. Mým koníčkem je focení.


Strana 1 z 64První   Předchozí   [1]  2  3  4  5  6  7  8  9  10  Další   Poslední