Už jsme zase jen sprintersko - překážkářská skupina, bez desetibojařů

Praha 10. ledna 2019 - Tak máme za sebou první letošní halový závod, ale také významné rozhodnutí ohledně celé skupiny. Už delší dobu jsem tady naznačoval, že jsme vlastně dvě skupiny v jedné. Početnějsí sprintersko-překážkářské jádro (tak jak se na trenéra této specializace sluší - alespoň se něj tak považuji) a desetibojařská skupina. Po pondělních závodech jsme se s desetibojaři sešli a to co se šuškalo už pár týdnů a co jsem věděl od jiných z okolí jsme si s Jirkou Sýkorou, Honzou Doležalem a Alešem Svobodou vyříkali. V klidu jsme se rozešli a desetibojaři budou trénovat s někým novým. A jsme tak zase už jen jedna sprintersko - překážkářská skupina a já ji mohu opět doplňovat talentovanými mladými atlety....

 

Od prvních závodů nikdy nic moc neočekávám, toužím jen o to, aby to nebyl velký propadák, aby si všichni zaběhli výkony blízké, či na hranici svých osobáků a to se nám povedlo. Po rozzávodění a vyladění formy to bude o dost lepší. Tak to chodí a tak to bývá vždy...
Hynek Hampel (na snímku vpravo) běžel 60 m za 7,40, šest setin za dva roky starým osobákem, Erik Jelínek dal po podzimním příchodu do Prahy 60 m překážek za 8,40, což jsou dvě setiny za osobákem na mužských vysokých překážkách a hladkou šedesátku za 7,26, 13 setin za loňským výkonem. Erik je už spíše čtvrtkař překážkář, než sprinter, ale hala je od toho aby rozvíjel rychlost - 400 překážek se v hale neběhá... Kačka Kodrová běžela 60 m za 7,96 - dvě setiny za osobákem a trochu pokazila překážky 8,94 (osobák má 8,67). V dobrém světle se ukázal Jan Doležal, který zvládl 60 m za 7,08 a výšku 200 cm. Tak dobře halu ještě nikdy nezačínal. Po téměř roční pauze závodil i Jiří Sýkora, šel stejné dysciplíny jako Honza a dal 7,16 a 195 cm (200 cm bylo nadějných) a myslím, že i on mohl být spokojený, byť na šedesátce jsem od kluků čekal trochu lepší výkon, dle posledních tréninků....
To nedjůležitější se odehrálo po závodech. Měl jsem už avízo z “okolí”, že desetibojaři chtějí naší skupinu opustit a tak jsem jen čekal, kdy mi to sami oznámí...
Stále jsem tvrdil, že nejsem desetibojařský trenér, že řadě disciplín nerozumím a nechci jim vnucovat nějaké “blbosti” ohledně techniky. Po ukončení spolupráce s Tomášem Dvořákem, Josefem Karasem a Tondou Váchou jsem před léty říkal, že už nikdy nechci desetiboj trénovat a před dvěma a půl jsem se nechal ukecat a vzal jsem Jirku Sýkoru a Honzu Doležala do skupiny. Pak se přidal i Aleš Svoboda. Myslím si že to pro kluky nebyly úplně ztracené roky - Jirka Sýkora získala titul mistra Evropy do 23 let, udělal si osobák v halovém sedmiboji (v desetiboji dal o bod méně, než je jeho osobák) a Honza Doležal se dostal přes 8000 bod v desetiboji a přes 6000 v sedmiboji (oba to jsou velké osobáky) a skončil na 9. místě na HMS v Birminghamu a osmý na ME v Berlíně.
Nemám se za co stydět...
Už delší dobu to prý v nich vřelo, že by měli přípravu změnit, že na ně díky velkému počtu mladých překážkářů a sprinterů nemám čas, že cítí, že mě ten desetiboj nebaví atd...že prostě chtějí změnu a že by chtěli aby jim přípravu “zastřešil” a trénoval je Jarda Bába. Po mě chtěli jen abych jim nadále pomáhal se sprintem a překážkami.... No co myslíte, co jsem na to mohl říci? Rozešli jsme se v dobrém, popřál jsem jim hodně štěstí v další kariéře, ale že jim v nejbližší době s těmi disciplínami - sprintem a překážkami - pomoci nechci....
Mrzí mě to, věřil, že by mohli uspět příští rok na OH, ale chtěli to oni a jsou dospělí a přemlouvat nikoho nehodlám, bůh s nimi a ať se jim daří. Mám svých mladých a dobrých svěřenců dost ( a je tu stále i Peťan Svoboda) a s těmi mě práce děsně baví....



Návrat