Bylo mi ctí trénovat vícebojařské legendy české atletiky

Praha 23. prosince 2017 – V našich aktualitách jste se již mohli seznámit se sprintery a překážkáři, kteří za těch trenérových 35 let strávených se stopkami v ruce na stadionu prošli naší skupinou. Ale ačkoliv se trenér považuje stále především za specialistu na překážky a krátký hladký sprint, čas od času se mu ve skupině objevili i vícebojaři. A nebyli to ledajací vícebojaři! Bylo mu ctí, že se mohl podílet na přípravě, i když vždy až v závěru jejich skvělé kariéry, dvou legend českého desetiboje – Roberta Změlíka a Tomáše Dvořáka!

V životě jsem (trenér Luděk Svoboda), nezávodil v desetiboji, či halovém sedmiboji. Víceboj jsem snad zkusil jako žáček, nějaký dětský trojboj, či čtyřboj a nikde mě nenapadlo, že bych jednou měl trénovat desetibojaře a to ne ledajaké desetibojaře, ale ty naše nejlepší. Trénink některých disciplín je pro mě stále „španělskou vesnici“ a myslím si, že když jsi nějakou disciplínu sám nedělal, nemůžeš jí, jejím úskalím, plně rozumět. A máš-li jí někoho naučit, tak uděláš tolik chyb, které pak ti povolanější budou jen těžko napravovat. Pro mě jsou takové disciplíny tyč, disk a částečně i výška (to neříkám, že kouli, oštěp a dálku ovládám, ale tyto disciplíny jsem v mládí také aktivně dělal – na české dorostenecké úrovni). Ale život chtěl asi jinak. Jak jsem se tedy k desetiboji dostal?

Před léty jsem trénoval sprintera, svého času českého rekordmana na 100 m Ivana Šlehobra (10,24) a ten odjel na podzimní soustředění do Vysokých Tater a tam byl v té době i olympijský vítěz v desetiboji Robert Změlík. Já měl pracovní povinnosti v novinách, kde jsem v té době pracoval a tak měl Ivan s sebou plán. I Robert, který byl v té době už bez trenéra, tam byl také sám. A tak si kluci trochu popovídali a dohodli se, že některé tréninky půjdou spolu, aby nemuseli trénovat úplně sami. Robertovi se ten Ivanův trénink líbil a ještě během soustředění mi volal, zda by s námi nemohl trénovat i po příjezdu z Tater. To byl pro mě šok, ale nakonec jsem kývl, že to tedy zkusíme – do haly. No a v hale 1997 v Paříži se pak Robert stal halovým mistrem světa v sedmiboji a nebylo třeba nic dále řešit. Už jsem v tom lítal až po uši. Robert měl v té době své nejlepší léta kariéry už za sebou a mým úkolem bylo udržet mu ještě rychlost, která je alfou i omegou dobrého výkonu ve víceboji. A tak mu ten sprinterský trénink seděl. Techniku dalších disciplín měl už zažitou a tak jsme je mohli jen čas od času trochu obnovit. Robert mi ukázal, co je to profesionální í přístup k tréninku a zažil jsem s ním krásná soustředění a navíc Robert děsně finančně pomohl i mým dalším svěřencům a pomáhal i poté, co už sám skončil s atletikou. Byl to PAN atlet!
Pak jsem měl delší dobu od desetibojařů „klid“. Pomáhal jsem sice s technikou překážek jiným trenérů a atletům (Kamilu Damaškovi, Kateřině Nekolné), ale jako hlavní trenér jsem se k desetiboji vrátil až s příchodem další legendy Tomáše Dvořáka! I on už končil svou veleúspěšnou kariéru a i on cítil, že musí udržet rychlost. Na doporučení jeho dlouhodobého trenéra Zdeňka Váni, který šel do důchodu, se objevil u mě ve skupině. V závěru kariéry ještě dokázal skončit čtvrtý na MS a podobně jako Robert mi opět ukázal, jak se musí atlet chovat, aby se z něj mohl stát atlet světového formátu. A stejně jako Robert mi hodně pomohl s finančním zabezpečením dalších členů skupiny. To není už v této době zcela normální. Ale já měl asi štěstí na dva atlety s velkým A!.
Na Tomáše se „nabalili“ další mladí vícebojaři. Skupinou prošli Lukáš Patera (medailista z MS do 17 let), Antonín Vácha (osmý na MSJ- vlevo), chvíli s nám trénoval Milan Kohout, delší dobu Slovák Peter Soldos a z Kanady se domů do Čech vrátil Josef Karas, který pak udělal velký výkonností skok a stal se tváří skupiny. No a vlastně jako vícebojař přišel do skupiny i Petr Svoboda a jeho první seniorskou akcí byl start na  HME v sedmiboji! Ale Peťan nebyl vícebojař, to jsem záhy poznal a bylo to rozumné „utéct“ k překážkám. Po odchodu z Dukly do Olympu jsem pak pokračoval s Pepou Karasem a k němu se přidal Slováci Ondrej Hort a Andrej Bician a ze Salcburku za námi jezdil (i na VT do La Santy) i medailista z ME Roland Schwarzl, několikrátnásobný nejlepší atlet Rakouska.
Když Tomáš skončil svou bohatou kariérua Pepa odešel ze skupiny, tak jsem se zařekl: „Už nikdy vícebojaře trénovat nebudu!“ Vždyť se o mě začalo říkat, že jsem hrobař českého desetiboje. Vždyť já ukončil kariéru legend Změlíka a Dvořáka a i proto jsem odmítl nabídku na spolupráci od Romana Šebrleho (na závěr kariéry jej pak trénovala trenérka sprintu Jana Jílková), to už bych se z toho přívlastku HROBAŘ DESETIBOJAŘŮ asi nevyhrabal… S překážkami jsem pomáhal i po té Rudovi Černému a jeho svěřencům Adamu Sebastianovi Helceletovi a Markovi Lukášovi.
Nikdy ale neříkej nikdy a už v tom lítám znovu… Když po OH v Riu končil trenérskou práci Pavel Svoboda, a tak jsem se zase nechal ukecat a „zdědil“ jsem jeho mladé desetibojaře – juniorského mistra světa Jirku Sýkoru a juniorského mistra Evropy Jana Doležala. Doufal jsem, že to s pomocí dalších trenérů specialistů nějak zvládnu a tyto talenty dotáhnu k výkonům, ke kterým je přeurčil jejich vícebojařský talent. Letos se to ziskem zlata Jirky Sýkory na ME do 23 let docela povedlo… a tak jedem dál. No a na podzim se k nim přidal i Aleš Svoboda, účastník lonského MEJ. Ti kluci mají vše před sebou a já je nemohu zklamat... Tak se nám to snad spolu zase někde povede...
Tak a teď Vám nabídnu pohled do skupinových tabulek sedmiboje a desetiboje, ale nebude tak široké jako u hladkého sprintu a překážek. O to víc to bude mít světovou kvalitu! (uvádím osobní rekordy členů skupiny – vícebojařů).
Sedmiboj v hale: 6424 Tomáš Dvořák 2000, 6228 Robert Změlík 1997, 5985 Jiří Sýkora 2017, 5899 Petr Svoboda 2005, 5781 Stanislav Sajdok 2008, 5755 Josef Karas 2006, 5694 Jan Doležal 2015, 5516 Antonín Vácha 2009. Cizí státní příšlušníci: 6065 Roland Schwarzl (RAK) 2010, 5771 Peter Soldos (SVK) 1996, 5469 Andrej Bician (SVK) 2009.
Desetiboj: 8994 Tomáš Dvořák 1994 – v té době světový rekord, 8627 Robert Změlík 1992, 8121 Jiří Sýkora 2016, 7922 Josef Karas 2006, 7730 Jan Doležal 2016, 7683 Stanislav Sajdok 2008, 7324 Antonín Vácha 2009, 7268 Milan Kohout 2004.
Cizí státní příslušníci: 8102 Roland Schwarzl (RAK) 2004, 7799 Peter Soldos (SVK) 2001, 7037 Andrei Bician 2004



Návrat