Český sprint snad v roce 2019 po letech pochopil, že cesta za úspěchy vede přes štafetu

Praha 25. října 2019 - Český hladký sprint se po 47 letech dočkal změny v historickém zápise rekordních výkonů. Štafetě 4 x 100 m se podařilo konečně vylepšit národní rekord legendárního kvarteta z OH v Mnichově 1972 a posunout se po letech o něco blíže ke světové štafetové a tím i sprinterské špičce. Čtveřice Zdeněk Stromšík, Jan Veleba, Jan Jirka a Dominik Záleský vylepšila rekord letos hned dvakrát a výsledný čas a nový rekord má tedy hodnotu 38,62. Štafetový výkon potvrdily i individuální výkony, vždyť na M ČR v Brně stačil výkon 10,23 “jen” na třetí místo. Stovka mužů byla letos ozdobou domácího šampionátu. Naše hodnocení českého krátkého sprintu tedy nemůže být jiné, než štafetové....a proberme se téměř padesátiletou štafetovou historií podrobněji...

Když koncem šedesátých let minulého století dával bývalý výborný sprinter a později trenér Leopold Láznička dohromady štafetový tým vsadil na pražské oddílově seběhané sprintery, kteří byli ochotni seběhávání štafety věnovat hodně času. Ta práce přinesla své ovoce. Od úspěchů v rámci Evropského poháru, přes bronz 1969 a v roce 1071 i zlata z ME, se tato parta dostala v roce 1972 do finále OH v Mnichově a tam skončila na skvělém čtvrtém v čase 38,82. Tu partu tvořili Luděk Bohman, Jiří Kynos, Juraj Demeč a Jaroslav Matoušek, často s nimi běhával Ladislav Kříž (běžel ve zlaté štafetě z ME 71) a občas Petr Utěkal a Dionýz Szögedi. Na našem snímku z finále OH v Mnichově je za vedoucími Američany trochu skryta česká předávka mezi Kynosem a Bohmanem. Kdo by tenkrát tušil, že ten jejich výkon z finále OH vydrží jako český rekord 47 let!
Mnoho let se k tomuto výkony česká štafeta ani nepřiblížila. Občas se štafeta povedla jako třeba na “náhradní olympiádě” v roce 1984 v Moskvě kde čtvěřice Josef Lomický, František Ptáčník, Miroslav Púchovský a František Břečka běžela finále, ale byly to spíš sporadické výkony....
Náznak zlepšení přinesl konec osmdesátých let, kdy se ve Spartě, v naší skupině, sešla výborná generace sprinterů a kvarteto Milan Bělošek, Jindřích Roun, Karel Kopeček a Jiří Mezihorák v sezóně 1988 vylepšilo český oddílový rekord časem 39,41. Ten čas běžel tento tým hned dvakrát a rekord platí dodnes! Reprezentace tak stála na Sparťanech a k nim se přidali Jiří Hudec a Jiří Valík a spolu s Běloškem a Rounem běželi 39,03, což byl tenkrát sedmý čas světových tabulek, ale na účast na OH 1988 to nestačilo. Zklamání kluků bylo z toho dost velké a brzy poté se tato generece sprinterů skoro celá z atletických oválů vytratila. Nejdéle vydržel Jiří Valík a tomu se spolu Lubošem Rudou, Ivo Rýznarem, Martinem Morkesem, Ludvíkem Bohmanem, Tomášem Dřímalem, Ivo Krskem, Martinem Dudou a Ivanem Šlehobrem pár solidních štafetových časů zaběhnout podařilo a zažili i finále ME v Budapešti. K rekordnímu času se však příliš nepřiblížili...
Náznak zlepšení přišel až na počátku nového století. Kdy tým s Pavlem Radou, Jiřím Vojtíkem, Romanem Zubkem a Radkem Zachovalem zaběhl čas 39,37. Vojtík vydržel ve štafetě dlouho a koncem prvního desetiletí tohoto století se společně s Liborem Žilkou, Janem Schillerem, Lukášem Milem, Vojtěchem Šulcem a už i s letošním mistrem ČR na 100 m Janem Velebou pokoušeli o start na OH a MS v letech 2008 a 2009. Účasti na těchto velkých akcích se však nedočkali.
V té době jsme měli výbornou juniorskou generaci Martin Říčař, Lukáš Šťastný, Pavel Maslák a Václav Zich dokázali vybojovat stříbro na MEJ v čase 39,57 a Maslák se Šťastným byli i u toho když spolu s Janem Jirkou a Michalem Desenským běželi finále ME do 23 let v roce 2013. O dva roky později přivezli Jirka a Desenským se Zdeňkem Stromšíkem a Marcelem Kadlecem z ME do 23 let dokonce stříbro.
Začal se tvořit základ současné repreštafety. Její přípravu přebral trenér Petr Habásko a dokázal kluky přesvědčit o správnosti společných soustředění. K již zkušeným “štafetmanům” Velebovi, Jirkovi a Stromšíkovi se přidal Dominik Záleský. Tým využil i “služeb” čtvrtkařského šampiona Pavla Masláka a výsledek se dostavil. Loni se tento tým dostal do finále ME v Berlíně a letos na MS štafet v Jokohamě české kvarteto konečně překonalo letitý český rekord časem 38,77 a měsíc poté jej ve švýcarské Ženevě ještě vylepšilo na čas 38,62. Ani toto zlepšení však na výběr na MS v Dohá nestačilo, český tým zůstal těsně za šestnáctkou pozvaných štafet IAAF na MS.
Mezitím se u nás vyrojila nadějná generace sprinterů, která o sobě dala vědět loni na MS juniorů v Tampere, kde čtveřice Stanislav Jíra, Štěpán Hampl, Matěj Krsek a Daniel Vejražka doběhla na skvělém pátém místě v čase 39,75. Hampl se již letos několikrát přestavil i v seniorské štafetě a nepočínal si v ní špatně. Silná generace sprinterů ročníků 1999 a 2000, kromě tamperského kvarteta jsou to medailisté z domácích juniorských šampionátů Tomáš Němejc (letos společně s Vejražkou ve finále MEJ na 200 m), Matyáš Koška, Adam Havlas i medailista z loňského EYOF na 200 m Jiří Pechar, kteří by současnou generaci seniorských sprinterů mohli v budoucnu doplnit. Před nimi nejsou jen OH v Tokiu, ale evropský šampionát v Paříži a v roce 2021 pak i ME do 23 let a pro ty mladší i další akce. Teď bude záležet jen na nich samotných, jak k tomu přistoupí, zda podřídí své individuální zájmy kolektivnímu štafetovému úsilí a nebo i tato generace brzy vymizí z tartanových oválů bez výraznějšího štafetového zápisu do historie. Vždyť limit na OH na 100 m je 10,06 a podobný bude i na další světové akce v budoucích letech. Cesta přes štafetu byla, je a bude pro české sprintery vždy tou snažší. To ukázala i historie. Kluci jděte do toho....



Návrat