Vítejte na stránkách tréninkové skupiny Luďka Svobody

Vítejte na stránkách tréninkové skupiny Luďka Svobody. Připravili jsme pro Vás vše, co Vás může zajímat! Seznámíte se s členy naší skupiny, nahlédnete do jejich sportovních cílů a částečně i do jejich „soukromí“, můžete se potěšit z jejich výkonů. Nabízíme Vám pohled na tréninkový proces naší skupiny, můžete si prohlédnout fotografie ze závodů, soustředěních i dalších oblastí života skupiny.

V rubrice AKTUALITY se dozvíte veškeré novinky ze života naší skupiny, ale i zprávy o mimořádných událostech v české a světové atletice. Rubrika SKUPINA představuje členy naší skupiny i bývalé svěřence trenéra Svobody a také výsledky členů naší skupiny. V rubrice TRÉNINK nahlédmete do tréninkových plánů členů skupiny, rozbory závodů, kinogramy a videa. FOTOGALERIE nabízí řadu fotografií ze závodů, tréninkového procesu, civilního života a dalších akcích skupiny.  V rubrice NAPSALI O NÁS naleznete novinové články a rozhovory se členy skupiny a do rubriky  FÓRUM můžete psát své dotazy a připomínky k našim webovým stránkám. Nejčerstvější informace pak najdete na facebookové stránce Svoboda Group.

 Naše webové stránky tu jsou pro Vás!!!

Děkujeme všem sponzorům za přízeň!

Stále jednou něco končí a něco nové začíná

Letní sezóna 2016 přinesla řadu změn v naší skupině, nebyla vydařená, co se týká výkonů, ale atletický život jde dál a my se s těmi změnami budeme muset vypořádat. Určitá pozitiva měla, Petr Peňáz se stal seniorským mistrem republiky a David Sklenář jej napodobil v kategoriích do 23 let a mezi juniory. Padla i řada osobních rekordů, zvláště u mladších členů skupiny a v neposlední řadě se naše skupina během léta značně rozrostla…
Největší změna nastala již v březnu, krátce po halové sezóně. Po třinácti letech skončila trenérská spolupráce s Petrem Svobodou. Ten se rozhodl hledat nový impuls pro svou kariéru a my jej, za jeho přínos pro skupinu, budeme nadále brát jako „zasloužilého“, či čestného člena skupiny, byť v ní už trénovat nebude. Petr byl největší osobností skupiny a tak mu ten titul, po vzoru předrevolučních zasloužilých mistrů sportu, či zasloužilých umělců plně patří. Tak ať se mu v nové éře daří… Odchodem Petra se musel změnit i náš tradiční tréninkový model včetně jarních soustředění v La Santě. Po osmi letech jsme na toto místo jet nemohli, neměli jsme na to prostředky, a vzali jsme za vděk španělskému Lloret del Mar. To soustředění se nám tam příliš nepovedlo díky problémům se vstupem na stadion a do posilovny a i to se možná projevilo ve výsledcích celé letní sezóny. Navíc se proti nám postavilo při závodech i počasí. Tak jako letos jsem si na špatný vítr nestěžoval v aktualitách snad nikdy. Většina závodů byla v silném protivětru, nebo naopak s nedovoleným větrem do zad.
Na vítr doplatil nejvíce Petr Peňáz. Dvakrát splnil limit pro účast na ME v Amsterodamu (13,63 a 13,74), ale pokaždé s větrem a dvakrát běžel i limit EAA 13,90. Přesto byl k 1. červenci vyřazen z pozice instruktora CSMV. Bylo to asi nejméně správné, byrokratické rozhodnutí, které jsem za 30 let ve vrcholovém sportu zažil, a přišlo navíc v době, kdy si Petr přivodil těžké zranění (tříštivou zlomeninu vřetení kosti), která jej vyřadila ze zbytku sezóny. Peny měl letos dobrou formu, kterou korunoval svým již druhým titulem mistra ČR a až do svého zranění prohrál s českými překážkáři jeden jediný závod a to s Petrem Svobodou. S více než třímetrovým větrem do zad běžet stodesítku za 13,63 to už umí jen výborní překážkáři, kterých u nás moc není, a mohu tvrdit, že ani nebude… Mám strach, aby české krátké překážky za pár let vůbec byly schopny pošilhávat po evropském podprůměru a to vzhledem k věku Petra Svobody a zřejmě ukončení kariéry vážně zraněného Martina Mazáče… mladíci budou ještě nějaký ten rok k tomu potřebovat…
Lepší sezónu si představoval i David Sklenář. Po skvělé hale toužil po účasti ve finále MS juniorů – halový čas na 60 m překážek signalizoval výkon kolem 13,60 v létě na stodesítce. Březnové problémy s křečemi v lýtkách značně omezily jeho přípravu. David lýtkům ulevoval a začal v běhu hodně sedět, rychlost skoro nemohl trénovat a na výkonech to bylo znát a ty se ani zdaleka nepřibližovaly jeho halovým časům, kdy patřil k nejlepším juniorům světa. Vyhrál sice domácí juniorský šampionát a na podzim i M ČR do 23 let a byl druhý mezi muži ve finále Extraligy, ale na MS v Bydgošti skončil již v rozběhu. Jeho letošním maximem na nízkých juniorských překážkách bylo 13,97 a podstatně výše stojí jeho výkon na mužských překážkách 14,27. David má však vše teprve před sebou, chce „makat“ a věříme, že se brzy zařadí do absolutní seniorské špičky a to nejen u nás… za rok, za dva???
Vítr ovlivňoval i výkonnost mladších překážkářů. Lukáš Svoboda běžel finále při M ČR juniorů a dostal se časem 14,81 do desítky českých juniorských tabulek. Dorostenec Martin Jansky chytil jediný závod s dobrým větrem a prvním rokem mezi dorostenci pro něj nebylo snadné uběhnout kvalitně delší mezeru oproti té žákovské. Výkonem 14,87 zaostal za předpoklady, které naznačil v halové sezóně. Výrazně se zlepšil v hladké rychlosti a to je příslib do budoucna. V tabulkách je však mezi dorostenci v elitní desítce. Také spolupracující s námi Ivan Zavřel moc závodů s dobrým větrem nezažil, osobák si běžel až na podzim a to časem 14,58 a při M ČR skončil pátý a stejná pozice mu patří v dorosteneckých tabulkách.
Jediný sprinter „nepřekážkář“ ve skupině Tomáš Jonáš si vylepšil osobní rekord na 100 m 10,85 a běžel finále při Extralize. Pak však přišlo zranění stehenního svalu a jeho výkonnost v druhé polovině sezóny na tu první nenavázala. Od podzimu nebude ve skupině jediným „hladkým“ sprinterem. Z Kladna k nám přichází Marek Bakalár. Ten patřil k největším talentům českého sprintu, ale v posledních letech jej trápí zdravotní problémy a Baky hledá změnu… Tím jsme se dostali právě k tím změnám, které skupinu potkaly a ještě čekají…
V průběhu sezóny do naší skupiny přišli noví mladí atleti – Hynek Hampel, Victor Nicolas a Diana Změlíková. Hynek patří k předním dorosteneckým běžcům na 400 (14.místo v českých tabulkách) a 200 m, Victor je jeho dlouholetý tréninkový partner a „kámoš“ a svou disciplínu stále hledá. Diana měla na jaře problémy s kotníkem a tak vlastně tento rok brala jen jako rehabilitaci s podzimním návratem na dráhu. Na podzim odběhla pár sprinterských závodů a především čtvrté místo na 100 m a šesté na 200 m při finále M ČR družstev dorostenek lez považovat za úspěch. Snad nám všichni mladí v dalších letech budou dělat jen radost… včetně letošního žáka našeho oddílu Tomáše Kaisera, který s námi na podzim začne trénovat. Spolupracovat s námi bude i uherskohradišťský junior Erik Jelínek (už za námi několikrát byl) a sprinter, možná v budoucnu překážkář, AC Praha 1890 Adam Havlas
Největší změnu jsem si nechal na konec. Po OH v Rio de Janeiru ukončil svou trenérskou kariéru Pavel Svoboda, který v Třebíči objevil před léty Petra Svobodu a později i desetibojaře Jiřího Sýkoru, kterého dovedl k titulu juniorského mistra světa a nyní i na OH. V jeho skupině trénoval i loňský juniorský mistr Evropy v desetiboji Jan Doležal. No a po odchodu Pavla do důchodu oba desetibojaři přešli do naší skupiny! Znamená to, že naše skupina bude nyní překážkářsko – desetibojařská. Pro trenéra je to opět nová výzva a věří, že si vzpomene na dobu, kdy připravoval Roberta Změlíka, Tomáše Dvořáka, Antonína Váchu, či Josefa Karase. Bude to především o tom, jak se dokážeme domluvit s dalšími trenéry, specialisty na disciplíny, kterým skutečně nerozumí. Ale před léty to zvládl, tak proč ne nyní…život je přeci změna…

Halová sezóna 2016 s osobními rekordy, ale bez Petra Svobody

Osobní rekordy všech členů skupiny, to jsou pozitiva halové sezóny 2016, ale neúčast v halových závodech Petra Svobody kazí náš pohled na celou halu. Petr po několika letech odtrénoval bez problémů a moc se těšil na halovou sezónu. Dobrý výsledek na HMS v Portlandu měl být pro něj odrazovým můstkem do letní olympijské sezóny. Bohužel nebyl. Petra postihly při soustředění v Nymburce svalové problémy s vnitřním přitahovačem na odrazové noze. Zpočátku se zdálo, že se vše vyřeší, ale problém přetrvával a tak jsme se museli rozhodnout, že celou halovou sezónu vynecháme. Škoda, vypadal opět velice dobře…Petr pak navštívil v Mnichově opět profesora Hanse – Wilhelma Mullera – Wohlfartha, který mu dal opět optimistický pohled na věc, a věříme, že Petr bude moci jarní přípravu absolvovat bez problémů. Ta smůla jej již musí opustit a Petr opět předvede svou sílu… Když nezávodí nejlepší z členů skupiny, nejsou výsledky na veřejnosti tolik vidět a podle toho jsme i hodnoceni. Skupina bez lídra je jen poloviční… Na tom nic nezmění fakt, že ostatní členové skupiny si vylepší osobní rekordy.
Z mezinárodního pohledu byl jedničkou skupiny junior David Sklenář. Do sezóny vstupoval s jasným cílem – překonat český juniorský rekord. Za svým cílem šel tvrdohlavě, někdy na úkor uvolněnosti běhu. Rekordní čas ohrožoval v každém závodě a podařilo se mu jej časem 7,80 překonat až ve finále juniorského M ČR. Davida tento výkon zařadil na šesté místo ve světových juniorských tabulkách roku a má na svém kontě vůbec nejvíce časů ze všech juniorů na světě za 7,90 a lépe! Odskočil si i na vyšší, mužské překážky a ve finále M ČR mužů zaběhl skvělých 7,90, což je dokonce třetí nejlepší světový výkon roku mezi juniory. David se tedy může těšit na letní sezónu, kde jej čeká MS juniorů v polské Bydgošti a tam by chtěl moc a moc uspět…
Do české juniorské špičky se vrátil i Lukáš Svoboda. V českých tabulkách mu patří za výkon 8,27 šestá příčka. Lukáše však těsně před domácím juniorským vrcholem zradilo lýtko a tak musel sezónu předčasně ukončit.
Mezi muži dlouho zastupoval Petra Svobodu na čele českých tabulek Petr Peňáz. Běhal velice stabilně, v každém závodě ohrožoval svůj osobní rekord, který nakonec posunul k hodnotě 7,81. O post české jedničky jej připravil až na M ČR Martin Mazáč, bývalý člen naší skupiny, ve finále domácího šampionátu spolu svedli velký souboj o zlato. Peny po něm moc toužil, z halového M ČR má již čtyři medaile, ale zlato mezi nimi chybí a bohužel bude chybět i po této sezóně. Velice vyrovnaný souboj o něj v Ostravě rozhodla jediná setiny v neprospěch Petra Peňáze. Čtvrté místo ve finále obsadil již zmíněný David Sklenář svým osobákem 7,90 a stejná příčka mu patří i v českých mužských tabulkách. Ve finále byl i Josef Polách, který se konečně dočkal času pod osm sekund 7,99 a to stačilo na sedmé místo a stejné pořadí má i v českých halových tabulkách…
Po mnoha letech jsme měli svá želízka v ohni i v dorostenecké kategorii. Loňští žáci Ivan Zavřel a Martin Janský, kteří s námi trénují od podzimu pouze při překážkářských trénincích, výborně zvládli přechod na vyšší dorostenecké překážky a z loňských žáků jsou nejlepší dva v Česku. Oba si své osobní rekordy vytvořili při dorosteneckém M ČR. Ivan Zavřel předvedl 8,23 a skončil čtvrtý, Martin Janský 8,32 a byl šestý. Lepší než oni byli pouze o rok starší borci a ten rok je v této kategorii hodně znát. Oba čeká ještě hodně práce, ale do české špičky by se měli v budoucnu dostat…
Na závěr jsme si nechali Tomáše Jonáše. Jediný ve skupině se věnuje hladkému sprintu. Přišel k nám na podzim a hned v prvním závodě sezóny si vytvořil osobní rekord, který pak vylepšil až k času 6,92. V českých tabulkách mu patří 11. místo, ale na domácím šampionátu v Ostravě se dostal do finále a v něm obsadil sedmé místo. I on může být s halou spokojený a těšit se na letní sezónu...

Nepovedená vystoupení na MS v Pekingu, i na MEJ v Eskilstuně, ovlivňují pohled na letní sezónu 2015

Jestliže v loňském roce vydařené vystoupení Petra Svobody na ME v Curychu, kde se postaral po vleklých zdravotních problémech o opravdu vynikající výsledek z oblasti snů - jakýsi sportovní i trenérský zázrak,  tak letos se tento „zázrak“ nekonal.To jednoznačně ovlivní hodnocení celé letní sezóny. Vrchol sezóny se nepovedl Petru Svobodovi na MS v Pekingu, ani Davidu Sklenářovi na MEJ v Eskilstuně.

Konečně po několika letech probíhala příprava Petra Svobody na letní sezónu bez větších tréninkových výpadků, bez větších zdravotních problémů. Po těch několika letech jsme se snažili dohnat „manko“ především v oblasti rychlostně vytrvalostních překážkářských úseků a přípravu jsme protáhli na tak dlouhou dobu, jak to jen šlo. Náš plán byl jasný: i z plného tréninku Petr splní limit pro účast na MS v Pekingu a my nebude muset v létě vkládat tréninkový mezocyklus. K tomu bohužel nedošlo. Petra v závodní sezóně přibrzdilo nešťastné zranění třísla na mítinku v Německu, kvůli němuž musel vynechat pár závodů a limit pro MS mu dlouho utíkal. Spiklo se proti němu několikrát i počasí (především na M ČR v Plzni mu při jeho cestě za dalším domácím titulem silný vítr ubral hodně setin, možná i desetin k lepšímu času a tedy i limitu). Nakonec se mu limit podařilo splnit ve Francii, čas 13,44 však byl i tak za Petrovým očekáváním. Příprava na Peking pak vypadala velice dobře, Peťanova forma stoupala, na tréninku se začal přibližovat svým nejlepším tréninkovým časům v kariéře. V samotném Pekingu však nejprve překonával nějakou virózu (zřejmě způsobenou klimatizací) a poté i střevní problémy (shodil tam během několik dnů 4 kilogramy a najednou se cítil „slabý“). Po problematické a později odvolané diskvalifikaci v rozběhu se sice na start semifinále, což byl jeho cíl pro letošní MS, postavil, ale závod se mu vůbec nepovedl. Časem 13,67 obsadil až 23. místo. Po návratu z MS však ukázal, že měl určitě navíc, což předvedl na M ČR družstev a Velké ceně Prostějova (vylepšil tam rekord VC časem 13,49). Petr tak letos opět vládl českým překážkám a pozitivní na tom je především fakt, že problematické achilovky si daly konečně říct. Už nyní směřují jeho myšlenky směrem k OH v Rio de Janeiro (limit pro účast splněný má). Ale ještě před tím stojí HMS v Portlandu, a v hale to Peťan vždy uměl…

Úspěšnou sezónu zažil i nejmladší člen skupiny David Sklenář. Výrazně si v prvním roce mezi juniory vylepšil osobní rekord. M ČR sice nevyhrál (skončil o setinu druhý za později juniorským mistrem Evropy a s námi na překážkách spolupracujícím Janem Doležalem), ale krátce potom běžel skvěle na mítinku v Mannheimu, kde časem 13,71 poskočil na druhé místo dlouhodobých českých juniorských tabulek (desetinu za českým juniorským rekordem) a hlavně se tím zařadil do první pětky evropských juniorských tabulek. Před MEJ jej však skolila angína a musel brát antibiotika. David poté ve švédské Eskilstuně na mannheimský výkon nenavázal. MEJ pro něj skončilo v semifinále – celkově 10. místo a musel tak boj o medaile borců, které dokázal dva týdny před tím v Mannheimu porazit, jen sledovat z tribuny stadionu a netřeba říkat, že byl zklamaný. David však zůstává v juniorské kategorii i pro příští rok a tak bude mít možnost výpadek z MEJ napravit na MSJ a velkým lákadlem pro něj je český juniorský rekord.

Tabulkově druhou příčku mezi českými překážkáři mužské kategorie potvrdil výkonem 14,01 (s větrem 13,97) Petr Peňáz. Po účasti na HME v Praze, chtěl Peny navázat na svou výkonnost z roku 2013, kdy zaběhl stodesítku za 13,68. Po loňských problémech s vyhřezlou plotýnkou, jej letos potkal jiný problém. Když už to vypadalo, že se jeho forma blíží k podobným časům jako před dvěma lety, udělal si těsně před závodem na Memoriálu Josefa Odložila těžký výron v kotníku (špatný došlap za překážkou) a velkou část závodní sezóny nemohl běhat. Se sebezapřením a silně „otejpovaným“ kotníkem a bez tréninku sice nastoupil na M ČR v Plzni, ale na víc než čtvrté místo to nestačilo. Pozici české dvojky pak potvrdil při M ČR družstev a již se těší na nadcházející sezónu – snad v ní bude konečně zcela zdravý… jeho cílem bude ME v Amsterodamu, limit nevisí příliš vysoko…

Josef Polách zažil loni velkou sezónu korunovanou stříbrem na M ČR. Letos za svým výkonem z loňského roku 14,08 dost zaostal a na M ČR skončil až pátý. Pepino však udělal opět pokrok v technice a je jen otázka času, kdy novinky dokáže prodat i v závodě. V tréninku to už zvládá, ale při závodě moc chce a vrací se ke starým technickým chybám. I on se těší na halovou sezónu a věří v času pod 8,00 na šedesátce.

Na podzim se naše skupina rozrostla. Z Mostu přišel mladý sprinter Tomáš Jonáš (účastník ME do 23 let), z Vlašimi trenérův synovec překážkář Lukáš Svoboda a spolupracovat s námi začne také talent ze Stromovky, odchovanec našeho oddílu PSK Olymp Praha, rovněž překážkář Martin Jánský. Tak ať se jim u nás daří…

Hala 2015 - Pražské halové ME s účastí Petra Svobody i Petra Peňáze

Halová sezóna 2015 měla specifický náboj. Evropský šampionát se totiž uskutečnil v pražské O2 aréně a to byl pro všechny české atlety mimořádný motiv k přípravě. I my jsme pro dobrý výsledek na HME udělali maximum. Vše se úplně nepovedlo, ale dvojnásobná účast na šampionátu zásluhou Petra Svobody a poprvé v mužské kategorii na tak významné akci i Petra Peňáze je určitě solidním vyústěním halové sezóny. Chtěli jsme však více, především Petr Svoboda…
    Po letním návratu Petra Svobody a jeho pátému místu na ME v Curychu jsme toužili v jeho případě na HME i po medaili. Příprava se nám dařila až do začátku ledna. Při soustředění v polské Spale však Petr upadl na překážkách a nepříjemně si pochroumal koleno a potažmo i kotník. To se ukázalo, jako větší problém, než se nám původně zdálo. Petr musel značně omezit přípravu na vrchol sezónu, výkony na prvních závodech byly daleko za jeho představami, a když musel vynechat i domácí šampionát, tak to s jeho účastí na pražském HME vypadalo všelijak. Peťan se však nevzdal a svou vůlí se ke startu jakž takž připravil. Na medaili to sice nebylo, na zlato už vůbec ne, ač to Peťan při vyhlášení atleta roku ve své písni slíbil -

www.youtube.com/watch?v=fuACajlFdDk . Musím říci, kdyby se šampionát nekonal v Praze, tak jsme ještě před M ČR sezónu zabalili! Peťan však po startu moc a moc toužil, chtěl se divákům doma ukázat a v 02 aréně se také ukázal. Diváci mu tam přichystali ohromné ovace a Petr si jich náležitě užíval. Byl to prostě pro něj zážitek. Lehce prošel rozběhem a vydařené semifinále v nejlepším jeho čase celé halové sezóny 7,61 jej dokonce pasovalo na největšího konkurenta skvělých Francouzů (nakonec brali všechny tři medaile). Finále však Petrovi nevyšlo, zřejmě až moc chtěl a dělal technické chyby, které jej odsunuly až na osmé místo -

www.youtube.com/watch?v=2_nqroCje5U. Diváci mu přesto aplaudovali ve stoje, věděli moc dobře, jaké trápení si v kariéře užil. Pražský šampionát byl pro něj zážitkem, ale nejen pro něj -

www.youtube.com/watch?v=D-PHc8RpSw0. Bylo to třetí halové evropské finále a po bronzu z Turína 2009 a zlatu z Paříže 2011 i potvrzení návratu do evropské špičky - po čtyřech letech!
    Petr Peňáz splnil limit pro účast na HME hned v úvodu sezóny, při Jablonecké hale 2015 – vyrovnaným osobákem 7,83. Pak jeho formu přibrzdily problémy s třísly a v dalším průběhu sezónu se už bohužel nezlepšil. Na domácím šampionátu, při neúčasti Petra Svobodu, nepotvrdil úlohu favorita číslo jedna a skončil druhý o jedinou setinu. Na pražském HME se chtěl ukázat v dobrém světle. V přemíře snahy však zakopl o překážku a skončil na zemi. Ukázal se tím celému světu, neboť jeho nepříjemně vyhlížející pád vysílaly snad všechny televizní společnosti a na Eurosportu jej dávali hodně dlouho po HME. No co, život jde dál a Peny musí svou pozici v evropském měřítku potvrdit příště. Další šancí však bude až ME 2016 v Amsterodamu. Na světové akce jsou účastnické limity tak vysoko, že by jen veliké zlepšení Penyho mohlo vést ke startu na nich. Ale proč ne… I Peny na to tak pohlíží:

www.youtube.com/watch?v=Xav9y-YcrCU.
    Osobní rekord si v hale zaběhl i Josef Polách 8,07 a na HM ČR dosáhl svého největšího halového výsledku, když skončil na šestém místě. Po loňské osmé příčce tedy polepšení, byť Pepino mířil určitě výše.
    Výborně absolvoval halovou sezónu i junior David Sklenář. Sice jej hodně mrzelo, že nezískal domácí juniorský titul, byť si výrazně vylepšil osobní rekord až k času 7,98 (ten pak v O2 aréně ještě vylepšil na 7,96). První rok mezi juniory na vyšších překážkách to je hodně dobré -

www.youtube.com/watch?v=-1CVpy-eebk. Svůj nejlepší výkon si však nechal na M ČR mužů. Jediný trénink na vysokých mužských překážkách před domácím šampionátem zvládl dobře a pak se přímo zaskvěl ve finále M ČR mužů. Časem 8,07 si doběhl pro páté místo -

www.youtube.com/watch?v=HdZudgnXyQU. V sedmnácti letech tak rychle mužské překážky u nás v Česku běžel jen před léty Jiří Hudec, i Peťan Svoboda byl v těch letech pomalejší!
     Ne příliš podařenou sezónu zažil Holanďan trénující v naší skupině Jerrel Feller. Zvykal si na systém přípravy a po slibném začátku 6,89 (jen šest setin za osobním rekordem) jej přibrzdily problémy s kolenem a Jerrel se už nezlepšil. Na nizozemském šampionátu, pak musel pro bolesti vypustit svůj rozběh a na start, pro něj vždy lepší, dvoustovky se vůbec v hale nepostavil.

Skvělý návrat Petra Svobodu na atletickou dráhu po více než třech letech trápení

Tak konečně! Po více než třech letech zdravotních problémů s achilovkou se na dráhu vrátil halový mistr Evropy z roku 2011 Petr Svoboda. Pro celou naši skupinu to byl neskutečný zážitek a všichni jsme to Petrovi, za jeho vůli a chuť se vrátit, přáli. Díky němu jsme mohli letos opět konstatovat, že jsme zažili zdařilou sezónu. I když ne všechno v jejím průběhu bylo tak radostné.
Začněme však tím radostnější a nejzářivějším tedy zcela jasně Petrem Svobodou. Více než tři roky jej trápila achilovka, mnozí jej již z vrcholové atletiky odepsali. On však stále věřil v návrat na dráhu a ne v nějaký „ušmudlaný“ návrat, ale o návrat s velkým N. V halové sezóně se mu to ještě nepodařilo, ale jarní přípravu zvládl celkem dobře, achilovka nebolela, ale ozvaly se problémy se třísly, s kolenem a v neposlední řadě i svaly na zadní straně stehen. Ani zdaleka toho nenatrénoval tolik, co v letech před zraněním. Stále to byl jen improvizovaný trénink, ale i ten vedl k jeho velkému návratu na závodní dráhu. Z prvních výkonů byl zklamaný, ale „přežil“ a když v Táboře splnil limit pro účast na ME v Curychu, okamžitě si vytkl další cíl - běžet na ME finále! Měli jsme na to pět týdnů a během nich jsme museli něco natrénovat a hlavně vyladit formu. To se nám snad zázrakem podařilo a už na M ČR v Ostravě Peťan naznačil, že jeho cíl nemusí být nereálný. Po letech vybojoval mistrovský titul a časem 13,50 se zařadil tabulkově do první evropské patnáctky. V Curychu bylo hodně překážkářů, jeho soupeřů, překvapeno, že Petr ještě běhá. Pak jim však ukázal, že nejen běhá, ale může je opět porážet. Po vynikající první polovině závodu zvládl postup z rozběhu v čase 13,50 a druhý den explodoval v semifinále a časem 13,39 (jen 12 setin za osobákem z roku 2010 a výkonem na hranici první světové dvacítky) si splnil cíl a postoupil do finále! Třetí běh v průběhu dvou dnů již tak kvalitně nezvládl, ani zvládnout nemohl, přesto doběhl na pátém místě, což je jeho nejlepší výsledek na ME pod otevřeným nebem. O místo lepší umístění, než v roce 2010 v Barceloně, kde byl největším favoritem šampionátu. Klobouk dolů před Peťanem a ve stejném duchu hovořili snad všichni překážkáři i jejich trenéři a bylo dojemné to poslouchat. Byl to návratu z oblasti snů a malých atletických zázraků. A to ještě jen málokdo věděl, že si Petr prožil i velké traumu v osobním životě. Po dvou letech se na jaře rozvedl. No život jde dál, a pokud Petrovi bude držet zdraví, může ještě hodně dokázat, ve sportu i v životě…
Výbornou sezónu zažil i Josef Polách. Po dvou letech tréninku v naší skupině se poprvé probojoval do finále M ČR, několikrát si vylepšil osobní rekord a po sezóně mu časem 14,08 patří třetí místo v českých tabulkách. Svou pozici potvrdil i na M ČR v Ostravě, kde vybojoval za Peťanem stříbro a měl z toho velkou radost. Byla to Pepinova první medaile ze seniorských národních šampionátů.
Ostatní členové skupiny se trápili se zraněními. Petr Peňáz toužil po startu na ME v Curychu, ale v dubnu se mu vyhřezla ploténka a Peny musel na více než více než tři měsíce nejprve přerušit a posléze jen omezit trénink. Vrátil se až těsně před M ČR. V Ostravě po kolizích doběhl čtvrtý, byť v rozběhu předvedl druhý nejlepší výkon hned za Peťanem. Kolize a kontakty s běžcem v dráze vedle něj jej stály medaili. Vše si vynahradil na podzim, kdy skončil druhý při M ČR družstev v Kolíně a na Velké ceně Prostějova poprvé v kariéře porazil i Petra Svobodu. Prostějovským časem 14,01 se zařadil na druhé místo českých tabulek. Výbornou první polovinu sezónu měl Jan Ján, který s námi trénuje již jen krátké překážky (jeho hlavním trenérem je Petr Habásko). Ten kraloval českým překážkám do Peťanova návratu a po zásluze oblékl reprezentační dres při ME družstev v Braunschweigu. Tam také zaběhl svůj nejlepší výkon roku 14,21 a patří mu k závěru sezóny čtvrté místo českých tabulek. Druhou polovinu sezónu musel kvůli zranění svalu vynechat. Jen první polovinu sezóny absolvoval i dorostenec David Sklenář. Již v květnu si zaběhl osobní rekord 13,83 a skončil šestý na kvalifikaci pro OH mládeže. Zkusil poté i vyšší juniorské překážky (ty mu půjdou lépe než ty nižší) a pro zranění stehenního svalu po dorosteneckém M ČR, kde skončil druhý, sezónu ukončil.
Konec sezóny musela pro těžké zranění kolena vynechat i Kateřina Čechová. Přišla tak o účast na ME v Curychu, kam měla splněný limit. Po sezóně se rozhodla, že v naší skupině po pěti letech končí a změní trenéra (tím novým bude Petr Habásko). Doufejme, že jí zranění, přetržený křížový vaz v koleně, nezabrání v další kariéře a že ta bude stejně úspěšná, jako v době, kdy trénovala s námi. Skupinu také opouští po osmi letech Martin Mazáč, který letos po skvělé hale v létě nezávodil kvůli problému se třísly. Jeho odchod překvapil a musím říci, že to není pro jeho další kariéru šťastné rozhodnutí (ale možná a snad se mýlím), ale kdo chce kam, … Od podzimu se bude připravovat pod vedením trenéra Josefa Karase….
Na úplný závěr musím připomenout velký úspěch Jiřího Sýkory. Ten za námi již od šestnácti let dojíždí na překážkářské tréninky z Třebíče, kde jej trénuje bývalý trenér a objevitel Petra Svobody Pavel Svoboda. Jirka se zaskvěl na MSJ v Eugene, kde se stal juniorským mistrem světa v desetiboji v rekordu MSJ. K tomu výsledku mu, i trenérovi, musíme silně pogratulovat. Snad jsme mu k tomu něčím „malým“ pomohli i my…

Návrat Petra Svobody se v hale nekonal, zářil především Martin Mazáč

Od halové sezóny 2014 jsme očekávali více. Věřili jsme, že se na dráhu vrátí Petr Svoboda. Skoro celý podzim odtrénoval a při soustředění v La Santě začal běhat i v tretrách překážky. Chtěl stihnout alespoň pár závodů v halové sezóně. Začátkem ledna se však ozvala druhá, neoperovaná, achilovka a my jsme tentokrát nechtěli opravdu nic uspěchat. Léčba a opakované návštěvy u doktora Wolfartha – Mullera na ortopedické klinice v Mnichově nakonec zabraly, ale halovou sezónu už Petr, ač moc chtěl,  nestihl. Jeho návrat se tak odkládá do letní sezóny.

    Vrcholem halové sezóny bylo Mistrovství světa v polských Sopotech a my věřili, že tam budeme mít alespoň dvojnásobné zastoupení. To se však nepodařilo. V Sopotech běžel jediný Martin Mazáč, jemuž se hala velmi vydařila. Při domácím šampionátu si zaběhl skvělý osobní rekord na 60 m překážek 7,64, získal svůj již třetí titul mistra ČR v řadě a stabilně předváděl výkony lepší, než byl jeho osobní rekord před sezónou 7,74 a opět získával "skalpy" výborných světových překážkářů. Bohužel při mítinku v O2 aréně v Praze si namohl tříslo a to mu pokazilo přípravu na vrchol sezóny. V Sopotech to byl úplně jiný Martin, než v předchozích závodech a své účinkování ukončil po průměrném a jeho jasně nejhorším výkonu v celé sezóně už v rozběhu. Škoda někteří borci, které před tím při mítincích porazil (Traber, Frankis), prošli na HMS až do finále! I tak může být Martin s halovou sezónou více než spokojený...

     Do Sopot moc chtěla i Kateřina Čechová. Ta již tři roky na žádné velké světové akci nechyběla. Letos se však s takovou formou, jako měla loni, nepotkala. Zaostala za svým loňským osobákem 7,24 a českým rekordem na 60 m o šest setin a výkon 7,32 na limit, který byl poprvé v historii pod hranicí 7,30, nedosáhla. Doma v Česku jinak jasně kralovala, až do domácího šampionátu, kde jí zaskočila skvělým osobákem Iveta Mazáčová a o setinu jí porazila ve finále M ČR. Kačka prohrála s českou sprinterkou na 60 m trati poprvé po čtyřech letech a opět to byla Iveta.

     Z mistrovství republiky jsme si tak vezli jen jednu zlatou medaili a k tomu dvě stříbrné. O té Kačky již byla řeč a tu druhou přidal Petr Peňáz (na snímku z HM ČR) v běhu na 60 m překážek. Peny si sice letos v hale osobní rekord nevylepšil a sezónu ukončil výkonem 7,91, ale stabilita jeho výkonů byla lepší než loni. Osobní rekordy si naopak vylepšili další překážkáři ze skupiny. Josef Polách (na snímku s Penym) si poprvé v kariéře zaběhl finále M ČR a „donesl“ jej tam osobní rekord 8,08. Ještě rychleji běžel Jan Ján, s námi stále úzce spolupracující, byť se už ve skupině trenéra Habáska chystá spíše na 400 m překážek (pokud mu to tedy studium na VŠ dovolí). Ten předvedl ve finále M ČR výkon 8,01 a to mu stačilo na čtvrté místo a to je jeho zatím největší úspěch v seniorské kategorii, podobně jako výsledek Pepy Polácha.. K bronzové medaili a tudíž i k našemu absolutnímu „hattricku“  - první tři místa - mu chyběly dvě setiny.

     Velkou radost nám udělal nový člen skupiny dorostenec David Sklenář, závodící za AC Pardubice. Při dorosteneckém šampionátu vyhrál běh na 60 m překážek a časem 7,87 vyrovnal dvanáct let starý český dorostenecký rekord Lukáše Patery, také bývalého člena naší skupiny. V létě by se David, kterého na sportovním gymnáziu trénuje trenér Nosek, rád probojoval na závody EYOF, které budou letos kvalifikací na OH mládeže.

Od halové sezóny jsem chtěli více, ale nemůžeme být zcela zklamáni, vždyť hala je vždy brána jako příprava na léto. Ta příští bude důležitější. Proč? protože se v Praze uskuteční halové Mistrovstváí Evropy a to bude pro všechny české atlety mimořádná událost - ukázat se doma. ještě před tím nás však čeká letní sezóna a v ní už i návrat na dráhu Petra Svobody. Limity pro její vrchol Mistrovství Evropy ve švýcarském Curychu nejsou nikterak náročné (100 m žen 11,48 a 110 m překážek 13,78) a tak věříme, že se ve švýcarské metropoli objevíme ve větším počtu. Curych je určitě velkou motivací pro Kačku Čechovou, Martina Mazáče, Petra Peňáze a moc velkou motivací pro Petra Svobodu. Návrat do světa velké atletiky po skoro čtyřech letech pauzy, těžkém zranění  a třech operacích, se velkému počtu světových atletů (skoro nikomu) nepodařil, tak snad to Peťan svou velkou touhou po závodění zvládne...

Stále bez Petra Svobody, pozici lídra převzal Martin Mazáč

Letní sezóna 2013 měla svůj vrchol při světovém šampionátu v ruské metropoli v Moskvě. Jejími „podvrcholy“ by se daly nazvat, v seniorské kategorii, ME družstev v irském Dublinu, evropský šampionát kategorie do 23 let ve finském Tampere a Světová universiáda (SU) v ruské Kazani. Na všech těchto akcích měla naše skupina své zastoupení a to zastoupení vesměs úspěšné.

Po Petru Svobodovi, který byl jednoznačným lídrem skupiny až do haly 2011, byla pak do letošní halové sezóny skupinovou jedničkou, co se týká výsledků na velkých akcích, Kateřina Čechová. Letos v létě převzal tuto úlohu lídra Martin Mazáč. Ten se po loňských zdravotních problémech vrátil v hale obdivuhodně do české špičky a v létě zřejmě překvapil všechny fanoušky atletiky. Zaběhl si skvělý osobní rekord, úžasně stabilizoval výkonnost, uspěl na ME družstev, finále si zaběhl na SU a sezónu korunoval výborným výkonem na MS v Moskvě. Tam skončil na 17. místě, setinu od postupu do semifinále. Martin okusil dvakrát i atmosféru seriálu nejprestižnějších světových mítinků – Diamantové ligy a nevedl si na nich vůbec špatně, ba naopak. Získal „skalpy“ řady vynikajících překážkářů, z nichž tím největším je asi ten bývalého světového rekordmana a olympijského vítěze Dayrona Roblese. Martin se letos zařadil do evropské špičky běhu na 110 m překážek. Doma v Česku kraloval neomezeně a neprohrál s žádným Čechem jediný závod. Na paty mu občas šlapal pouze Petr Peňáz! Ten zaznamenal opět výrazný výkonnostní vzestup a i on si vylepšil osobní rekord. Škoda, že mu ještě mnohem kvalitnější čas odvál do kategorie neregulérních příliš silný vítr. Penymu se vlastně nepovedl jediný závod, ale bohužel ten nejdůležitější – ME do 23 let v Tampere. To však v budoucnu určitě vynahradí na seniorských šampionátech.

„První dáma“ českého ženského sprintu Kateřina Čechová doma opět nepoznala porážku v běhu na 100 m. Limit pro účast na MS však honila až do poslední chvíle, protože pro tomu stály povětrnostní podmínky a také smolných pár, přesněji tři tisíciny, časomíry. Udělala si osobák na dvoustovce a na stovce za ním zaostala o dvě setiny. Cenné je, že svůj nejlepší výkon sezóny dokázala zaběhnout na mítinku Diamantové ligy! Bohužel před vrcholem sezóny přišlo zranění kotníku a Kačka tak nemohla udělat plně závěrečnou přípravu na MS a svůj výkon v Moskvě obrečela.

Po třech letech se k atletice vrátil nový člen skupiny Josef Polách a hned si na překážkách vytvořil osobní rekord a při M ČR jej jen tisíciny dělily od postupu do finále. Určitě byl letošní rok pro něj vzpruhou do další kariéry. Zklamáním končí sezóna pro Martina Říčaře, i když pozice náhradníka štafety 4 x 100 m na ME do 23 let jej zřejmě uspokojila, ale Řiči měl a má rozhodně na víc, byť to na dráze nedokázal, než jen dělat náhradníka. Co s ním bude dál, je ve hvězdách…

Co bude dál s Petrem Svobodou, toť také otázka. Ani letos v létě mu zraněná achilovka nedovolila závodit. Peťan obešel snad všechny doktory, co znám, včetně vyhlášených ortopedů v Česku i v zahraničí (navštívil i lékaře fotbalistů londýnského Arsenalu po intervenci Tomáše Rosického a docenta Koláře) a v současnosti se o něj stará kromě již zmíněného docenta Koláře, doktora Hospodára u nás v Česku i vyhlášený světoznámý ortoped profesor Wolfarth – Muller na jeho klinice v Mnichově. Petr se nevzdává a věří, a my s ním, že ještě jednou předvede takový výkon, který fanoušky atletiky a hlavně jeho uspokojí…

Kromě stabilních členů skupiny s námi spolupracují na překážkách i další atleti. Radost nám dělal bývalý člen skupiny Jan Ján. První rok po juniorské kategorii se specializuje u trenéra Habáska především na 400 m překážek, ale stodesítku dělá nadále s námi a jeho velké zlepšení k času na hranici 14 sekund patří k nejlepším v Evropě mezi překážkáři ročníku narození 1994. Letos začala i naše spolupráce s vícebojaři trenéra Černého – Adamem Sebastianem Helceletem, Markem Lukášem a Václavem Sedlákem, tak snad se to u nich na překážkách projeví. Začali s námi spolupracovat a občas dojíždět na tréninky i tři talentovaní mladíci, pardubický dorostenec David Sklenář a žáci - vlašimský Lukáš Svoboda a třebíčský Aleš Svoboda. Ti dva především proto, že mají talent a Svobodů přeci není nikdy dost…

Celkově lze říci, že tato sezóna byla pro nás určitě úspěšnější, než ta loňská a věříme, že na její výsledky navážeme a ještě je překonáme v dalších letech…

Halová sezóna 2013 s českým rekordem Kateřiny Čechové

V halové sezóně 2013 jsme se na dráze ukázali v malém počtu. Pouze tři členové naší skupiny se během sezóny postavili na start závodu. Zdravotní problémy s achilovkou Petra Svobody přetrvávají a tak nemohl v Goteborgu na HME obhajovat titul z Paříže. Problémy, také zdravotní, měli i Martin Říčař, tentokrát jej zradil výron kotníku a nový člen naší skupiny Pavel Jiráň, který se však zdárně zotavuje po loňské operaci achilovky.
Kvůli zdravotním problémům Petra Svobody jsme pozměnili náš už klasický systém přípravy na halovou sezónu. Hlavní část přípravy na halu 2013 jsme situovali do Jihoafrické republiky a vypustili jsme pravidelné prosincové soustředění v La Santě na Kanárských ostrovech. Po Novém roce jsme závěrečnou část přípravy vykonali opět v polské Spale. Podle výkonů v sezóně mužeme říci, že se toto schéma vydařilo a s výkony v sezóně Kateřiny Čechové, Martina Mazáče i Petra Peňáze to potvrzují a my můžeme být s průběhem haly spokojeni.
Hvězdou skupiny byla opět Kateřina Čechová. Ta vyspěla ve sprinterku evropského formátu a šla tvrdě za svým cílem na sezónu a to překonání českého rekordu na 60 m. Při mítincích po Evropě získala „skalpy“ řady předních světových sprinterek, včetně medailistek z ME, MS i OH. Její chvíle přišla tradičně při domácím šampionátu, kde časem 7,24 vymazala z českých tabulek 17 let starý rekordní čas 7,27 Zdenky Mušínské. Výkon ze Stromovky pak Kateřina potvrdila skvělým vystoupením na HME v Goteborgu, kde sice nedosáhla na vytouženou finálovou osmičku, ale i tak je deváté místo jejím nejlepším výsledkem na seniorské mezinárodní scéně. Ve Švédsku Kateřina předvedla dva skvělé běhy 7, 25 a 7,26 a to znamená, že jí patří tři nejrychlejší šedesátky české historie. Za halu si zaslouží podtrženou jedničku!
Výborný návrat na dráhu, po loňském těžkém zranění sleziny prožil i Martin Mazáč. Po delší závodní pauza (od února 2012) si při domácím šampionátu vyrovnal osobní rekord na 60 m překážek časem 7,74 a zajistil si tím letenku na HME v Goteborgu. Limit zvládl zaběhnout v posledním možném startu před uzavřením nominace a to se cení. Martina nezlomila ani „rošáda“ s časy při mítinku ve Vídni, kde více než hodinu slavil osobák a limit, ale pak pořadatelé výsledky opravili v Martinův neprospěch. Na domácí šampionát se dokázal koncentrovat a obhájil loňský titul. Goteborské HME se mu příliš nepovedlo a sám byl s vyřazením v rozběhu zklamán, ale po loňských problémech může být s průběhem halové sezóny spokojen.
Skvělou sezónu měl i další překážkář naší skupiny Petr Peňáz. Poprvé absolvoval bez problémů celé přípravné období a na jeho výkonech to bylo znát. Pravidelně běhal časy lepší jeho loňského osobního rekordu a jeho nárůst výkonnosti se zastavil u času 7,82. Při H M ČR nestačil pouze na Martina Mazáče a stříbro bral s velkým náskokem před ostatními. Petr výkonnostně roste sezónu, od sezóny a jistě ještě neřekl poslední slovo.
Přes úspěchy Kateřiny Čechové, Martina Mazáče a Petra Peňáze je naše skupiny nejvíce spojována se jménem Petra Svobody a ten si v únoru zažil své. Jeho už dva roky „zlobící“ achilovka se silně zanítila a Petr musel na další, již třetí, operaci. A tentokrát mu šlo, doslova o život. Více o tom je v naší rubrice NAPSALI O NÁS a tak to nebudeme více rozebírat. Všichni však věříme, že se Petr do světa velké atletiky vrátí. A podobně věříme, že se podaří návrat na dráhu i Pavlu Jiráňovi a Martinu Říčařovi.
V letní sezóně nás totiž čeká řada velkých akcí. Mistrovství světa v Moskvě Kačku Čechovou a snad i Martina Mazáče a Pavla Jiráňě, Světová universiáda v Taškentu Martina Mazáče, Mistrovství Evropy do 23 let v Tampere především Petra Peňáze a snad i Martina Říčaře. No a všechny pak Mistrovství Evropy družstev. Ale ze všeho nejvíce bychom si přáli návrat na dráhu Petra Svobody. Snad se toho v druhé polovině letní sezóny dočkáme….nic uspěchávat však nebudeme…

Na léto 2012 chceme rychle zapomenout, čest zachraňovala opět Kateřina Čechová

Jestliže jsem po hale psal, že se nám příliš nevydařila, tak jsem ještě netušil, že může být hůře. V letní sezóně se nám lepila smůla nejen na paty. Petr Svoboda se stále trápil s bolavou achilovkou a musel vynechat i letní sezónu. A tak se pro něj stala největší událostí v září svatba s dlouholetou přítelkyní Jiřinou Ptáčníkovou, nyní již paní Svobodovou. Petr se psychicky trápí a dělá, co může, a my věříme, že se mu návrat na dráhu podaří. Petrovy problémy však nebyly tím jediným, co nás potkalo.

Druhým smolařem se stal hned v úvodu sezóny Martin Mazáč. Jeho krvácení do sleziny po pádu na překážce bylo velice vážné a Martin si pobyl pár dní na JIP v pražské střešovické ÚVN. Olympijská sezóna tak i pro něj skončila hned, jak začala. Do třetice smolný rok potkal i Libora Žilku. Uklouzl na schodech a natrhl si tříslo a i pro něj sezóna skončila. To byly velké rány pro psychiku celé skupiny, s nimiž se všichni dlouho nemohli srovnat. Až do M ČR ve Vyškově všichni zaostávali za očekávanými výkony.

Díky bohu přišel vyškovský domácí šampionát a při něm sprinterské počasí a hned to bylo veselejší. Kateřina Čechová ve Vyškově doslova zazářila a vybojovala si letenky na ME do Helsinek i na OH v Londýně, získala dva tituly a vytvořila si osobní rekordy. Stala se tak, podobně jako v hale, největší hvězdou naší skupiny. V Helsinkách sice nedopadla tak jak chtěla, ale dvě semifinálové účasti jsou největšími úspěchy v seniorské kategorii v její kariéře. Poté nás výborně reprezentovala i na OH v Londýně, ač i tam toužila po lepším výsledku. Kačka prostě táhla pomyslnou káru celé skupiny.

Ve Vyškově a hlavně potom se k ní dost nečekaně přidal Petr Peňáz. Poprvé v kariéře se dostal na stodesítce pod 14 sekund a co navíc, začal takové časy běhat na požádání. Vyhrál M ČR mužů i v kategorii do 23 let. Skvěle nahradil zraněné Petra Svobodu a Martina Mazáče a díky němu zůstala pozice nejlepšího českého překážkáře v naší skupině. Petr s českým překážkářem, kromě nepovedeného finále na Přeboru Prahy, neprohrál. A to vlastně celé jaro kvůli bolavému kotníku skoro překážky netrénoval. Ukázal, že v jeho silách jsou velké výkony…

Radost nám dělaly i výkony Jana Jána. V juniorské kategorii vybojoval na m ČR medaile na 110 m i 400 m překážek a medaili získal na stodesítce i na M ČR do 23 let. Jen jsme tak trochu čekali, že na 400 m překážek předvede lepší výkon. Tak snad příští rok. Od podzimu 2012 se začne připravovat pod vedením specialisty na 400 m Petra Habáska. S námi bude spolupracovat jen v oblasti krátkých překážek. Tak ať se ti Jéňo daří…

Zcela nevydařenou sezónu měli Lucie Koudelová a Martin Říčař. Lucka se mezi juniorkami neprosazovala tak, jak byla zvyklá mezi dorostenkami a výkon, kterým brala bronz na M ČR juniorek, byl spíše výjimečným, než pravidelným. I ona, stejně jako Jan Ján, bude od podzimu trénovat s Petrem Habáskem. No a Martin Říčař se stále trápí se svalovými problémy. Bojí se běžet naplno a bude muset na sobě po stránce psychiky hodně zapracovat, aby se vrátil do české špičky. Nebude to snadné, v CSMV končí a kde a s kým bude trénovat je ve hvězdách.

Od podzimu se stává novým členem skupiny Pavel Jiráň. Přechází k nám ze skupiny Miroslava Zahořáka a doufáme, že se po únorové operaci natržené achilovky vrátí na dráhu. Držíme mu v tom určitě palce a věříme tomu…
Hlavně na letní sezónu 2012 rychle zapomenout!

Hala 2012 bez Petra Svobody, ale se zářící Kateřinou Čechovou

Halová sezóna 2012 se nám vydařila tak půl na půl. Cíle jsme měli určitě větší, ale život tomu chtěl opět jinak. Zranění achilovky vystavilo stop v závodění Petru Svobodovi, celou přípravu absolvoval bez problémů až do konce kalendářního roku 2011. Pak se mu ozvala achilovka na švihové, tedy pravé, noze a bolest vyústila v operaci, kterou mu 24. ledna provedl Mudr. Karel Horel. Jeho naděje na návrat do světové špičky a ukázat se na HMS v Istanbulu po loňském výpadku tak vzala za své.
O start v Istanbulu na halovém světovém šampionátu usilovali i další tři členové skupiny – Libor Žilka, Martin Mazáč a Kateřina Čechová. Podařilo se nakonec jen Kateřině Čechové. Ta přebrala po Petru Svobodovi pozici lídra skupiny a po celou halu podávala na šedesátce skvělé výkony, korunované osobním rekordem, druhým nejrychlejším časem české historii (7,30), ale především skvělou účastí v semifinále a celkově 14. místem na HMS v Istanbulu. Podle očekávání se stala Kateřina Čechová i mistryní České republiky.
Domácí šampionát nám kromě zlata Kateřiny Čechové přinesl i další dvě vítězství. V běhu na 60 m mužů získal svůj již druhý titul Libor Žilka. Jeho výkon 6,73 však na limit pro HMS nestačil a mistrovský titul byl pro něj jen malou náplastí na relativně nevydařenou sezónu. Po dvou letech se nedostal pod 6,70.
Premiérový titul mistra republiky vybojoval na 60 m překážek Martin Mazáč v čase 7,81, ale i on myslel před sezónou výše. Lednové svalové zranění jej na tři týdny přibrzdilo a k limitu pro HMS mu chybělo sedm setin. Ale domácí titul se cení a Martin Mazáč jej získal zcela suverénně.
Milým překvapením (jak pro koho) byly halové výkony Petra Peňáze. Výrazně si vylepšil osobní rekord a poprvé v kariéře se dostal na šedesátce s překážkami pod osm sekund (7,93) a to opakovaně a na domácím šampionátu vybojoval, byť měl problém s kotníkem, svou první seniorskou halovou medaili – bronzovou.
Ze zlata jsme radovali i na slovenském šampionátu. Matúš Janeček nenašel na Slovensku přemožitele na trati 60 m překážek a přidal do své sbírky další domácí slovenský titul v čase 7,83.
Radost nám dělal během celé halové sezóny Jan Ján. Na juniorském šampionátu vybojoval, obhájil, stříbro na 60 m překážek a přidal k tomu bronz z běhu na 400 m (při své třetí hladké halové čtvrtce v životě). Žádný jiný specialista na čtvrtku překážek, kromě něj, se k medailím na obou tratích ani nepřiblížil a to je dobrý signál k letní sezóně, kde pro Jana Jána bude již 400 m překážek hlavní disciplína.
Nespokojená s halovou sezónou bude určitě nová členka naší skupiny Lucie Koudelová. Přechod na vyšší překážky se jí moc nepovedl a páté místo na juniorském domácím šampionátu v běhu na 60 m překážek (8,85) bylo pro ni méně, než očekávala. Má před sebou ještě hodně práce, ale ona to ví…Hodně práce čeká na jaře vlastně pro všechny členy skupiny a především pro Petra Svobodu. Letní sezóna 2012 má dva velké vrcholy – evropský šampionát v Helsinkách a především Olympijské hry v Londýně a my na těchto akcích nechceme chybět! A chceme být i vidět!

Další zprávy

Starší zprávy naleznete v archivu.

Novinky

Praha 30. září 2016 – Deset let uplynulo od doby, kdy jsem naposledy trénoval desetibojaře. Tenkrát byl na MS v Daegu Josef Karas a před tím jsem vedl v závěru kariéry i mistra světa Tomáše Dvořáka a ještě před tím se olympijský vítěz Robert Změlík, také na závěr kariéry, stal pod mým vedením v roce 1997 halovým mistrem světa. Od podzimu se tedy k tréninku vícebojařů vracím a ve skupině budu mít dva velké talenty této disciplíny. Jana Doležala jsme si představili v minulé aktualitě a dnes přichází řada na toho zatím lepšího – účastníka OH v Rio de Janeiru a bývalého juniorského mistra světa Jiřího Sýkoru.

  Číst více...

Praha 28. září 2016 – Když jsem před lety po ukončil spolupráci s desetibojařem Josefem Karasem, tak říkal, že už nikdy nebudu desetibojaře trénovat. Není to vůbec jednoduché. Především nerozumím všem disciplínám a tak si připadám jako v telefonní ústředně a stále jsem domlouval tréninky s trenéry specialisty. Po OH v Riu de Janeiru skončil trenérskou kariéru Pavel Svoboda a jeho svěřenci Jiří Sýkora a Jan Doležal byli najednou „bezprizorní“. S kým budou dál trénovat? Jsou členy našeho CSMV a já byl pro ně jedinou akceptovatelnou verzí. Takže znovu vstupuji do řeky jménem desetiboj…

  Číst více...

Praha 26. září 2016 – Podzim je v atletice obdobím tréninkového odpočinku, regenerace po sezóně, ale také obdobím změn trenérských vedení atletů. Podzimní „škatulata hejbejte se“ se letos nevyhnula ani naší skupině. Jednou z těch nových tváří ve skupině bude sprinter Marek Bakalár. Od žákovských let byl Baky považován za velký talent českého sprintu. V Kladně pod vedením trenéra Jiřího Kaňky sbíral pravidelně medaile u mládežnických soutěží a překonával české rekordy. V posledních letech jej však trápilo hodně zdravotních problémů a nastal čas ke změně…

  Číst více...
Další články...

WebArchiv - archiv českého webu

Odkazy

International Association of Athletics FederationsEuropean Athletic AssociationČeský atletický svazAll-Athletics

Sponzoři

PumaTK Plus

Anglický Resort

Starlife
Centrum sportu Ministerstva vnitraSkupina ČEZVittore team

Spřátelené weby

Top Athletics

Sportklinik

Statistiky